Čtení pro přátele: Štěstí
Z jakési nepříliš známé banky mi konečně přišel šek na patnáct stovek za letenku do Portugalska, kterou mi zrušili. Když člověk skoro nevydělává, je to pro něj vítané přilepšení.
Foto Jan Burian
Zjistil jsem, že ta banka sídlí v Revoluční ulici, a neprodleně jsem se vydal pro peníze. Bylo slunečno, u Vltavy příjemný mrazivý vzduch, lidí málo, nikde žádní turisté, jenže ani banka nebyla k nalezení. Zato jsem za výlohou jakési galerie spatřil velkého medvídka vytepaného do plechu, který se pyšnil mohutným pánským přirozením. O takovém uměleckém činu můžete přemýšlet hodiny. Naproti přes ulici byla na domě cedule MATEŘSKÁ ŠKOLA REVOLUČNÍ.
Foto Jan Burian
Takhle bych tu revoluci neviděl, řekl jsem medvídkovi. Popošel jsem pár metrů a zastavil se u obchodu s… nezdravou výživou? Při pohledu na několik druhů absintu, bonbony z konopí a bůhví co ještě za výlohou mě napadlo, jestli tahle prodejna nepatří k té revoluční školce, ale zavrhl jsem to jako nehezkou konspirační teorii a šel dál. Na refýži jsem narazil na starší dámu s holí s úplně zakrytým obličejem – nos a ústa rouškou, čelo a oči zcuchanými šedými vlasy. Zírala na cosi do běloskvoucí igelitové tašky potištěné pestrobarevnými motýly. Nehledej ve všem symboliku, umravňoval jsem se, jenže vzápětí jsem narazil na posprejovanou výlohu kdysi úspěšné cestovní kanceláře, na níž si teď možná někdo vylil vztek kvůli tomu, že mu nevrátili prachy za letenky jako mně… A když jsem se dovlekl až před nezvykle poloprázdné Palladium, spatřil jsem stánek s nápisem TRDELNÍK WITH ICE CREAM. Také s touhle srážkou kultur jsem se musel chvíli sžívat; mě dnes zkrátka překvapí kde co. Pár metrů od trdelníků jsem však uviděl honosný bankovní dům, a tak jsem se v tom přestal rýpat a rozhodl se, že se zkusím zeptat, zda by mi nemohli ten můj šek proplatit. Elegantní bodyguard mě předal ještě elegantnější slečně v bílých minišatech, která přivolala mladého muže v obleku a ten mi oznámil, že když si založím v jejich bance účet, mohou mi tam ty peníze uložit. Chvíli jsem se bránil, že už mám účty jinde, ale když mi slíbili, že ho hned po vyzvednutí peněz můžu zase zrušit, rezignoval jsem. Mladý muž mě tedy nasměroval k orouškované dámě, která ze mě začala páčit má soukromá data. Po chvilce zpozorněla, zahleděla se do počítače a trochu vyčítavě pravila: Ale vy už tady přece účet máte!
Tvrdil jsem, že o tom nic nevím, jenže vzápětí dodala: A máte tam třináct tisíc! Kdo by se v takové situaci hádal? Přestal jsem odporovat a nechal si stáhnout i jakousi aplikaci do mobilu, abych si ten svůj nový účet mohl kontrolovat… Pak jsem se konečně jakž takž probral a prohlásil jsem, že musím letět, protože za chvíli banky zavírají a já mám určitě nějaké zapomenuté peníze i jinde. Myslím, že dáma se pod tou rouškou zasmála, a bodyguard mi dokonce zamával na pozdrav.
Kdepak, člověk se nemá vzdávat. Nikdy nevíte, kdy vás i v tomhle podivném světě potká skutečné štěstí!
(Psáno pro Týdeník Rozhlas, publikováno se svolením autora)
/Z Burianova Čtení pro přátele No. 93 pro i-DN vybral a upravil hul/
Komentáře k článku: Čtení pro přátele: Štěstí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
