Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

Ctěnický hudební festival

Tři večery Ctěnického hudebního festivalu (17. až 19. července) nabídly průhledy do roků 1724, 1824 a 1924. Dobrý dramaturgický klíč inspirovaný Rokem české hudby se Robertovi Rytinovi, hlavnímu tvůrci už čtvrtého ročníku příjemného podniku, nadmíru vyplatil.

 

Robert Rytina je předseda festivalového výboru, dramaturg, produkční, organizátor, letos také obraceč not klavíristovi a poučený moderátor. Profesí je grafik, ale také píše a mluví o opeře a je místostarostou obce Vinoř za Sdružení pro Vinoř, které tamějšímu obecnímu úřadu vládne – soudě podle festivalu, tak je to dobrá vláda. Festival spolupořádají a spolufinancují s Vinoří okolní městské části Čakovice a Kbely spolu s obcí Přezletice, ale co se bude hrát a kdo na festivalu vystoupí je věcí Roberta Rytiny. Využívá k tomu své dobré hudební konexe, případně zve umělce, kteří v blízkém okolí žijí, třeba Jan Jiráň nebo muzikáloví manželé Křížovi.

Na katastru obce jsou dva zámky, a v prostorách Ctěnického, který leží zhruba v pomyslném středu zmíněných obcí, se festival převážně koná. Za dobrého počasí především na malém uzavřeném, akusticky velmi vstřícném nádvoří – případnější by bylo napsat dvorečku. Komorní koncerty jsou prakticky vždycky vyprodané, posluchači přijíždějí ze všech zmíněných i dalších okolních obcí i z Prahy, protože každý z Rytinou promýšlených večerů vždycky byl a je něčím zajímavý i pro fajnšmekry. Mimochodem, cílená nabídka místní komunitě v podobě pohodových večerů patří k podstatným kvalitám festivalu. Ve světě uznávaný dirigent Jakub Hrůša na letošní konferenci v rámci Pražského jara vyzvedl jako podstatný znak vyspělé a bohaté hudební kultury právě malé a interpretačně kvalitní lokální festivaly a konstatoval, že jich u nás máme víc než leckde ve světě. Mluvil mi z duše.

Letos se tedy podle dobrého a promyšleného Rytinova plánu uskutečnily tři koncerty spojené s českým rokem hudby “24” ve třech stoletích. Ale nehrála se česká hudba, leč světové skladby tří významných skladatelů, kteří je v onom roce ve svých stoletích uvedli do světa. Sympatické rozšíření myšlenky české hudby.  

1724: Barokní noc 17. července

Zazněl výběr z opery Georga Friedricha Händela Julis Caesar v Egyptě. A to v úpravě pro komorní doprovod cembala (Alina Říhová), theorby a flétny. Očekávané bylo především vystoupení kontratenoristy Jiřího Kukala, dnes uznávaného interpreta barokní hudby ve spolupráci s renomovanými specializovanými orchestry a dirigenty. Pro ctěnické publikum to byla ojedinělá příležitost naživo slyšet zpívat kontratenoristu. Však Rytina výstižně ten hlasový obor vysvětlil. Slyšel jsem v Kukalových intonacích jisté nedůslednosti, ale svůj úkol splnil dobře. Spolu s ním zazpívaly árie různých postav také sopranistka Petra Havránková s mezzosopranistkou Anetou Petrasovou, bylo znát, že se všichni specializují na předmozartovskou hudbu. I když bez orchestru zněla barokní hudba na můj vkus trochu suše a bez jevištního provedení šlo jen o koncert z árií. Aby Rytina toto manko eliminoval, pozval ke spojovacímu slovu redaktora Českého rozhlasu Daniela Jägera, a protože ten pro nemoc nepřijel, zhostil se průvodního slova sám, a výtečně, bez tady zbytečných muzikologických výkladů spatra komentoval podstatné věci srozumitelně všem. 

1824: Romantická noc 18. července

V onom roce spatřil světlo světa písňový cyklus Franze Schuberta Krásná mlynářka, dnes jeden z uznávaných vrcholů písňového repertoáru. Pro vystoupení na ctěnickém “dvorečku” ho poprvé nastudoval barytonista Lukáš Bařák za klavírního doprovodu Zdeňka Klaudy, členové Opery Národního divadla v Praze. Schubertův cyklus je považován za prubířský kámen interpretace romantických písní a rád konstatuji, že Bařák s Klaudou ho hned napoprvé předvedli famózně. Pěvec s klavíristou vedli důvěrný dialog nad každou písní, Klauda je samozřejmě zkušeným doprovazečem, ale klavírní part zahrál s podstatným zvukovým a významovým přesahem v promyšlené souhře s Bařákem. Ten je dnes už jednou z opor pražského operního souboru, ale Schubertovy písně přece jen vyžadovaly ještě minucióznější práci s frázemi a významovými hlasovými prostředky pro vystižení jemných valérů obsahu a nálady každé z písní, a jaksi vnitřní zdramatizování jejich obsahu. Vyšlo to náramně! Byl jsem rád svědkem zrodu Bařákovy interpretace Schubertova veledíla, předpokládám, že v práci na něm bude pokračovat a zařadí ho do svého repertoáru. Má pro něj všechny předpoklady.

A protože Robert Rytina opět chtěl cyklus přiblížit svým divákům, pozval Pavlu Gajdošíkovou přednést několik pasáží z textů písní Wilhelma Müllera, pro potřeby koncertu je nově přeložil Zdeněk Hron. Skvělá herečka vnesla do koncertu jevištní energii, večer vlastně začal ironickým bouchnutím dveří a stejně tak končil, ona trochu v pozici Mlynářky komunikovala s Bařákem a četla verše z různých míst nádvoří a přilehlých oken. Především v mých očích vnesla do cyklu onu spanilost krásné ženy, kolem níž se písně a tužby mladého muže v užších i širších souvislostech točí. Pro mně asi vrchol letošního ročníku festivalu.

1924: Jazzová noc 19. července

Patřila Georgovi Gershwinovi, jehož slavná Rapsodie v modrém měla premiéru v únoru 1924, v prosinci téhož roku pak muzikál Lady Be Good zahájil skladatelovu řadu slavných jevištních opusů. Poctu Gershwinovi Rytina uspořádal v klubovně Prague City Golf kousek od Ctěnického zámku, umělci spolu s podmanivým večerem vcházeli do moderního vzdušného sálu širokými dveřmi naplno otevřenými na venkovní terasu, a příjemný prostor se podstatně podílel na dobrém vyznění večera. Zpívaly a hrály se především Gershwinovy písně, doplnily je dva šlágry Rudolfa Frimla z operety Rose Marie (také z roku 1924!) a Krále tuláků. Vlastně jediné dvě skladby “českého” skladatele uznatelné pro otrocký výklad Roku české hudby, jenže Friml byl uveden především jako důležitý mezičlánek na cestě od revuální operety ke gershwinovskému hudebnímu divadlu. A samozřejmě kromě mnoha různých písní musela jako přídavek zaznít i árie z opery Porgy and Bess Summertime, zvlášť se hodila k horkému letnímu večeru.

Gershwinovi holdovalo sdružení Jan Kučera Trio (Jan Kučera, Jan Kořínek a Radek Němejc), s nimiž zpívají Lukáš Janota a Natálie Tichánková, skvělí a žádaní muzikáloví herci – tedy i v tomto případě Robert Rytina nabídl svému publiku vysokou kvalitu. Rapsodie v modrém ovšem byla mimo možnosti tohoto seskupení, dirigent a skladatel Kučera pro tuto příležitost zkomponoval jakési zamyšlení na hlavní témata výjimečné skladby. Jo, bylo to pěkné, ale uvědomil jsem si, jak dlouho jsem rapsodii neposlouchal a neodolal jsem hned po návratu si pustit slavnou nahrávku s Leonardem Bernsteinem z roku 1976 – mimochodem už je k poslechu její remasterovaná podoba.

Jan Kučera dostal od Roberta Rytiny za úkol o Gershwinovi také pohovořit, s pomocí vzdělaného Janoty a samotného Rytiny se posluchači dozvěděli mnohé o americkém muzikálu. Ale hlavně většinu gershwinovského repertoáru nastudovali umělci jen (zatím?) pro Jazzovou noc, slavná Gershwinova píseň Virginia tu podle Rytiny dokonce v podání Natálie Tichánkové zazněla v české premiéře!

Pak sklenka vína a ještě dlouho bylo o čem si povídat. Třeba o tom, jestli konečně někoho napadne uvést některý z vlastně neznámých Gershwinových muzikálů u nás.

 

Prostě Ctěnický hudební festival se letos opět vydařil!

• Autor: Josef Herman
• Publikováno: 1. srpna 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Ctěnický hudební festival

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ