ČTP 2018 (No.2)
Druhý den taneční platformy konfrontoval diváky s esoterickým obrazem povrchní sebestředné společnosti i s esoterikou moderního tance.
V prvním případě jim nabídl zůstat (s inscenací) Navždy spolu! v Centru experimentálního umění DOX, kde v současné době “instaluje” své projekty Farma v jeskyni. V případě druhém je spolu se souborem VerTeDance vyzval (inscenací) Pojďme na tanec! do karlínského Ponce.
Senioři zabydlují scénu… FOTO MICHAL HANČOVSKÝ
V poslední části společensky angažované trilogie Noc ve městě přistoupil režisér Farmy v jeskyni Viliam Dočolomanský ke spolupráci se seniory-amatéry. Výsledek – inscenace Navždy spolu! – je strhující. Senioři zabydlují scénu po boku dvou kmenových performerek (Hana Varadzinová, Eliška Vavříková) a je to jejich výrazový rejstřík, co utkví v paměti nejsilněji. Režisér je aranžuje do sugestivně stylizovaných živých obrazů zarámovaných kabinou “výtahu”. V něm se vášnivě líbají, fackují kabelkami nebo jen vznešeně pózují v pestrých róbách a svátečních oblecích před blyštivým závěsem rozjeté párty. Reprezentují iracionální představy o věčném mládí. Ostré světelné střihy jistě usnadňují práci s neškoleným ansámblem (protože mu umožňují podržet výraz na omezený časový úsek), ale taky propůjčují dramatickou tenzi výjevům, vynořujícím se jako vtíravé záblesky podvědomí v mysli.
V “reálném” světě – na předscéně – se pohybují takřka výhradně mladé profesionální tanečnice. FOTO archiv
V “reálném” světě – na předscéně – se potom pohybují takřka výhradně mladé profesionální tanečnice. Ostatní účinkující se svou “reálně” nahrbenou a cupitavou chůzí jsou z prostoru vytěsněni. Rozehrává se tu vztah narcistní zpěvačky, patrně zosobňující dnešní společenské hodnoty, a její oddané přítelkyně, která svou neopětovanou příchylností duplikuje dysfunkční vztah s matkou (ta se zjevuje při první zmínce o smrti v podobě zpěvaččina staršího alter ega). A právě neschopnost nalézt adekvátní vztah, respektive místo uvnitř tohoto systému je pro její dceru (jako jedinou oblečenou do všedních šatů, ev. nemocniční košile a vytírající podlahu vlastními vlasy) fatální… Zvláště závěrečný obraz nese silný emoční náboj.
“Stručný manuál pro vystrašené diváky” neboli inscenace souboru VerTeDance Pojďme na tanec! popularizuje současný tanec. FOTO archiv VerTeDance
“Stručný manuál pro vystrašené diváky” neboli inscenace souboru VerTeDance Pojďme na tanec! jednoduše popularizuje současný tanec, činí ho přístupnějším, srozumitelnějším nezasvěcenému divákovi, otevírá se mu. A to se svérázným humorem za vydatného přispění komického talentu performerky Halky Třešňákové ve funkci mediátorky. V této (další) režijní spolupráci s Petrou Tejnorovou se soubor autorsky hlásí k principům dokumentárního divadla. Na sérii osobních zpovědí tří tanečnic (Tereza Ondrová, Helena Arenbergerová, Helena Araújo) a jednoho tanečníka (Martin Talaga) přibližuje tvůrčí zrání jednotlivých členů týmu, individální východiska jejich pohybového rukopisu.
Co je to contemporary dance? FOTO archiv VerTeDance
Úvodní teoretickou průpravou mající ráz pseudoodborné (poloimprovizované) konference před oponou provází právě Třešňáková, zatímco se tanečníci, “ohrožený” vzorek vědeckého výzkumu, vedle ní rozcvičují, zahřívají. Teprve po této iniciaci jsou diváci připuštěni do společného prostoru, posazeni podél protilehlých stěn otevřené scény. Moderátorka ji vyklízí, zavírá se do dozorčí kabiny v hloubce jeviště a tam se ostentativně nudí. Tanečníci s námi znovu procházejí svou životní/profesní cestu a sdolávají formativní nástrahy oboru, aby (znovu) objevili svůj autentický výrazový slovník. Choreografie zrcadlí slovo, a ať už klade důraz na vnímavý energetický dialog, vášeň (k smrti) nebo ustavičný pohybový tok, zároveň nezastírá, že formuluje pouze svou, tj. individuální odpověď na otázku: Co je to contemporary dance?
///
Více na i-DN:
Tip: Česká taneční platforma 2018
…
…
///
Komentáře k článku: ČTP 2018 (No.2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
