Cvrček předává své poselství

Hra Démonův pramen byla sepsána v létě a na podzim 2009 (s úpravami do jara 2010) na objednávku Divadla Alfa. Základ byl vzat ze dvou verzí staré čínské pohádky, z té zůstaly zachovány postavy dvou hlavních hrdinů, démona a motivy kouzelného pramene, háje javorů a kupříkladu souboje s tygrem v démonově horském sídle. Ostatní včetně dalších postav a děje je připsáno. Práce s reáliemi staré Číny snažila se býti lehce antikvární, aniž by se zabíhalo do nesrozumitelnosti na jevišti a aniž by se vytratil pokus o humorný nadhled, píše v programu k inscenaci plzeňské Alfy Démonův pramen autor textu Hubert Krejčí. Pokračuje tak ve spolupráci s režisérem Janem Antonínem Pitínským, jejímž dosud nejvýraznějším výsledkem byla inscenace v pražském Divadle v Dlouhé Vějíř s broskvovými květy. Také tentokrát adaptují Krejčí s Pitínským prvky starého asijského divadla do současného evropského inscenačního kódu. V podstatě jednoduchý, přímočarý příběh staré čínské pohádky obohatil Krejčí o řadu groteskních vstupů, krkolomných zvratů, jízlivých komentářů a vtipných glos. Pitínský se tentokrát nesoustředil na výtvarnou opulentnost a hudební dramatičnost jako v Dlouhé, ale veškerou moc inscenační stylizace a jevištního působení svěřil hercům. Nad jevištěm je po celý čas nápis: Jemnost je absolutním stupněm drobnosti (Wang Pi). Zdá se, že je to nejen lehce ironizující motto hry, ale i klíč k herectví a celé inscenaci. Herci jsou vedeni k stylizovaným postojům, gestům a hraní, ovšem se snahou o mírný nadhled, střídmost a uměřenost. Taková je dlouholetá poetika a umělecké směřování Huberta Krejčího, jenž se chopil i pohybové spolupráce, na této estetice je založena jeho spolupráce s Pitínským.

Ač je Alfa loutkovým divadlem, loutky se v této inscenaci (téměř) neobjeví. Výraznou roli hraje kostým, podstatnou slovo a hlavní herectví. Ústřední milenecká dvojice Liou Š’-tchun a Jün-Jü-chua v podání mladých performerů Milana Hajna a Lenky Válkové-Lupínkové přesně splňuje požadavky na střídmost a uměřenost. Jejich postavy jsou téměř taoistickými odlesky netknutých vášní a skrytých expresí. Ač se objeví v jakékoli dramatické situaci, oba aktéři si zachovávají herecký odstup, vnitřní klid, důstojnost a vážnost. O drama, vášeň, vnější hrůzu či komiku se starají ostatní. V přesně dávkované ztřeštěnosti s pevným asijským tělovým ukotvením, vtipnými gestickými a mimickými komentáři a překvapivými pohybovými řešeními vyniká Antonín Procházka ml. v roli Jüana, sluhy Ducha hor. Je schopen celojevištních přesunů v podřepu, rychlých kotoulů, divé obličejové mimiky i jízlivě ironického slovního projevu. Všichni tři zmínění herci citlivě a přesně přenášejí gestický slovník asijského divadla do evropského divadelního kódu, aniž by jej nějak výrazně ironizovali, zesměšňovali či měnili. Daleko výraznější, divácky vděčnou – byť v podstatě přepjatou – stylizaci nabízí Blanka Josephová-Luňáková v rolích různých zvířátek. Její razantně ironický, téměř výsměšný výstup a zpěv Cvrčka je jedním z nejvtipnějších, jaké bylo možné v posledních letech na českých jevištích spatřit. Právě taková čísla dodávají inscenaci potřebné odlehčení od chvílemi příliš akademicky precizujícího, pro Evropany však nedostupného přístupu k asijským pohybovým předlohám. Odstup a „komentář“ bychom ale našli i ve výtvarném řešení některých scén. Pracovní košile hlavních představitelů s červenými šátky kolem krku naznačují, že možná sledujeme besídku komunistických studentů předvádějících nám – evropským křupanům – starou čínskou pohádku. Odkazů na dobu současnou či nedávnou bychom našli v inscenaci víc. Pitínský svou režijní drobnokresbou, mírnými posuvy a nejasnými odkazy naznačuje, že nejde o repliku tradičního asijského divadla, ale spíše o hru. Jemnou hru na hru, teskný sen v teskném snu. Na lodi za závěsem se poutník probudil ze sna – jaký stesk a jaká prázdnota kolem!, zpívá v úvodu hry dívka Jün Jü-chua.

A současně je vše opravdové a seriózní. Přinejmenším láska a touha po ní. Žádná hostina netrvá věčně, zatímco láska dvou lidí nezná konce, píše v podtitulu své hry Hubert Krejčí.

Plzeňská inscenace je křehká, jazykově náročná, výtvarně a pohybově exotická. Vyžaduje od diváků i herců po celou, více než hodinovou délku (70 minut bez přestávky) vysokou soustředěnost, citlivost a otevřenost. Jak dopadne v konfrontaci s dětským (je určena mládeži nad 10 let), teenagerovským i dospělým publikem?

Divadlo Alfa Plzeň – Hubert Krejčí: Démonův pramen. Režie J. A. Pitínský, výprava Jana Bačová-Kroftová, kostýmy Jana Preková, hudba Miroslav Krejčí, pohybová spolupráce Hubert Krejčí, dramaturgie Pavel Vašíček. Česká premiéra 19. dubna 2010. (Psáno z reprízy 23. dubna 2010.)