Víry víry
Už před čtyřmi lety objevilo Městské divadlo Brno nové letní odbytiště svých produkcí. Opravený prostor Biskupského dvora Moravského zemského muzea patří k nejromantičtějším místům v centru metropole. Divadlo pod širým nebem navíc v posledních letech „frčí“, což Městské divadlo Brno stvrdilo zdejší šikovnou recyklací hudebních i činoherních titulů.
Zdeněk Junák a Ladislav Kolář v letní produkci Cyril a Metoděj aneb Dobrodružství písma FOTO JEF A TINO KRATOCHVILOVÉ
Zajímavější ovšem je, že už vloni začali s produkováním inscenací šitých Biskupskému dvoru na míru. Pořadatelská scéna iniciovala vznik historického dramatu Baron Trenck. Mumie legendárního vojevůdce rakouské armády Františka Trencka, známého násilníka a rváče, odpočívá pár desítek metrů od Biskupského dvora – v nedaleké kapucínské kryptě kostela Nalezení svatého Kříže. Vrátit do kulis města či na místní jeviště lokální historii není ovšem nic objevného. Bezzubě se naposled o cosi podobného před časem pokusila činohra Národního divadla Brno v podobě rozporuplné inscenace Černá madona. Jedno z nejvýznamnějších jubileí letošního kulturního kalendáře však patří soluňským bratřím a slovanským věrozvěstům.
Novinka Cyril a Metoděj aneb Dobrodružství písma je vlastně historickou férií, kterou tady trio autorů Stanislav Slovák, Jan Šotkovský a Petr Štěpán (vyrobili už zmíněného Trencka) natěsnali mezi historický didaktický obrázek a výklad zahušťující love-story drsného velkomoravského chlapce Vojslava s dívkou Vesnou. A tak je divák svědkem souboje mezi poučeným jevištním traktováním faktografie a divadelností smyšleného příběhu, což je obvyklé úskalí podobných projektů. Výsledek v historické optice odpovídá konzervativním moderním poznatkům o Velké Moravě i cyrilometodějské misi, ale mouchy najdete i tady. Zřejmě ke zvýšení dramatického účinu je zde byzantský císař Michael III. (zavražděný v pouhých 27 letech) vylíčený jako povýšený stárnoucí ožrala. O nemírné zálibě ve víně mladého panovníka však neexistují žádná dobová svědectví.
Samozřejmě, že v umělecké licenci jde především o divadlo a tedy – slovy tvůrců – o scénickou vizi o moudrosti, lásce a naději. Divadelní vizionářství titulu je uměřené prostředí a požadavkům na letní produkce. Divák si užije na jednoduché scéně z několika kašírovaných balvanů a šálů v pískovcové barvě opulentních historických kostýmů, uměřeného patosu posilovaného scénickou projekcí románských staveb a čisté boží přírody. A pro moderní obrazoborecky smýšlející publikum je tady tanečně pojatá velká mše ve staroslověnštině nazvaná Vír víry. Místy poněkud toporné výjevy ze života lidu velkomoravského má žertovně narušit bodrý dialekt po zkulturnění prahnoucích Slovanů nebo taneční vsuvky šestice bíle oděných dívek.
Cyril a Metoděj je zajímavým původním autorským a dramaturgickým příspěvkem do malebného brněnského zákoutí, kde se poslední roky v létě hraje divadlo. Text i jeho režijní zpracování místy kodrcá mezi povinnou dějepravou a snahou o větší svobodnější divadelní gesto.
Městské divadlo Brno – Stanislav Slovák, Jan Šotkovský a Petr Štěpán: Cyril a Metoděj aneb Dobrodružství písma. Režie Stano Slovák, scéna Jaroslav Milfajt, hudba Karel Albert, choreografie Hana Kratochvilová. Premiéra 22. června 2013.
Komentáře k článku: Víry víry
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
