Divadelní noviny > Blogy Burza
Dagmar Frýbortová
FOTO archiv
Dagmar Frýbortová
10. 8. 1925 Praha – 18. 5. 2012 Praha
Herečka. V patnácti letech se zapsala do rejstříku komparzistů pro český film. V době Protektorátu Čechy a Morava se objevila v několika drobných rolích např. Prosím, pane profesore (1940), Rukavička (1941), Modrý závoj (1941), Velká přehrada (1942).
Zároveň studovala i Pražskou konzervatoř a brala soukromé hodiny u Loly Skrbkové, což jí umožnilo ještě před koncem války vystoupit ve větších filmových rolích např. Čtrnáctý u stolu (1943).
Po druhé světové válce hrála v Divadle Voskovce a Wericha, od roku 1949 pak krátce v Divadle hudby. V těchto letech také dostala větší příležitosti ve filmu a dodnes si ji můžeme připomínat v Posledním mohykánovi (1947) nebo v Hostinci U kamenného stolu (1948).
Vývoj její slibně se rozvíjející kariéry přerušil komunistický převrat v roce 1948. Její otec byl uvězněn a jí bylo znemožněno další veřejné vystupování, dokonce nemohla vystupovat ani jako manekýnka. V Divadle hudby pak pracovala krátce jako uvaděčka a v roce 1951 se naposledy mihla v budovatelské komedii Štika v rybníce. Poté se provdala za architekta Václava Kopeckého, věnovala se rodině a do důchodu pracovala jako úřednice ve Strojexportu.
/převzato z Wikipedia/
Komentáře k článku: Dagmar Frýbortová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Více o Dagmar Frýbortové
na: http://www.divadelni-noviny.cz/prervana-kariera-dagmar-frybortove/
01.06.2012 (10.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
O kolik úžasných talentů připravila českou kulturu nacistická okupace je celkem známo, ať už šlo o Židy (K. Poláček, J. Orten, H. Haas) nebo o Čechy (V. Vančura, J. Čapek, K. Hašler).
O těch, jejichž díla nevznila kvůli totalitě komunistické, se už ví a mluví mnohem méně, snad proto, že ne vždy byli přímo zavražděni. Vedle D. Frýbortové je možno znovu jmenovat H. Haase, ale i J. Voskovce, J. Čepa, E. Hostovského, částečně i J. Zahradníčka, J. Zábranu, B. Reynka, O. Nového, některé filmové režiséry tzv. nové vlny, dále J. Chundelu. E. Illína, P. Landovského, V. Talicha, V. Buriana, K. Ančerla, J. Štěpničkovou, K. Krautgartnera, S. Červenou, manžele Pravdovy, R. Kubelíka. Kvůli komunistické totalitě se nikdy, ani na návštěvu, nevrátili B. Martinů, J. Šíma nebo F. Kupka. A tak by se dalo ještě dlouho, bohužel velmi dlouho pokračovat.
03.06.2012 (18.35), , Trvalý odkaz komentáře,