Další raport o muzikálech
Muzikálem Voda (a krev) nad vodou se v Divadle Kalich podruhé vrátili k písním skupiny Elán. Opět rozpohybovaná režie a hlavně choreografie Jána Ďurovčíka, byť tady mi folklorní připomínky už vadily. Daleko problematičtější však je Ďurovčíkovo libreto na půdorysu Dumasova románu Hrabě Monte Christo, umluvené, s dramaturgickými chybami v logice jednání a v replikách a s čím dál průhlednější zápletkou podle notoricky známého příběhu. Naštěstí tu nechyběly gagy, ale v jevištním jednání se vyskytly i zbytečné a naivní popisnosti, „bojovým“ scénám se v závěru obecenstvo už pochechtávalo. Dobré bylo obsadit do role padoucha Adama Jana Kříže, hrál ho stejně jako své klaďasy a to nakonec přispělo k tomu, že se vše neprozradilo až příliš brzy. Hodně dobře provedl postavu nespravedlivě na udání zavřeného Adamova přítele Lukáše Roman Tomeš. Ale vcelku inscenace za zdejšími nejlepšími muzikály dost pokulhává.
Hlavní role „opičího muže“ Tarzana (David Gránský) vyžaduje fyzickou zdatnost FOTO ARCHIV DIVADLA
Ani uvedení komorního muzikálu pro dva aktéry Pět let zpět v Národním divadle moravskoslezském nedosáhlo kvalit předchozího krimi příběhu Thrill Me! Příběh jednoho nevydařeného manželství, míjení se muže a ženy napsal v hudbě i textech Jason Robert Brown s autobiografickým přídechem. Měl skvělý nápad sehrát krachující milostný příběh tak, že ona, Catherine Hiatt, a on, Jamie Wellerstein, ho vyprávějí nejen každý za sebe, a tedy jinak, ale dokonce tak, že jeden vypráví od začátku a druhý od konce a setkají se jen na svatbě. Jenže hudbě trochu chybějí osobitější a emocionálně vypjatější písně a princip se rychle oposlouchá. V poněkud popisné režii Janky Ryšánek Schmiedtové i na skoro prázdné scéně se taktéž rychle okouká. Ke všemu komorní kapela nehrála nejstylověji a Tomáš Novotný s Klárou Jelínkovou na jevišti nestvořili dvojici, zůstali každý za sebe. A nezpívali úplně čistě, zejména ona. Jenže právě to jsou parametry v malém komorním prostoru naprosto nezbytné.
Tarzan v Divadle Hybernia je naivní podívaná a poslyšená, které však nechybí humor, třeba když po kašírovaném pralese chodí profesor Porter (Jaromír Dulava) s šálkem kávy a jeho dcera Jane (Petra Vojtková) jako by vystoupila z disneyovky. Ostatně se tu zjevně vychází z vizuálu známého filmu. Atrakcí jsou akrobatické kousky, houpání na liánách, gorily pěkně dupou a polonahý Tarzan v provedení Davida Gránského jistě okouzlí nejednu ženu. Je to přiznaně spotřební zábava, včetně mainstreamové hudby, dobře odvedená a cílená na konkrétní publikum, které reagovalo vděčně. Proč ne.
Autorská prvotina studenta Pedagogické fakulty UK Tomáše Vonšovského Neznámý vojín vznikala tři roky. Poprvé se hrála 12. dubna 2019 v Kulturním domě Mlejn, nyní ji Univerzita Karlova zařadila do svých oslav sametové revoluce. Jde o propracované dílo pro třináct aktérů doprovázených smyčcovým kvartetem a klavírem, hudbu aranžoval a provedení dirigoval student Konzervatoře Jaroslava Ježka Matěj Voda, vlastně výrazný spoluautor definitivního znění muzikálu. Sedmnáct hudebních čísel proložených deklamovanými pasážemi prochází výraznými okamžiky dějin republiky v rozmezí let 1948–1989 a také klíčovými okamžiky osudu Karla Kryla. Je mi velmi sympatická nedějová struktura díla, přiznaně inspirovaná muzikálem Hamilton, sestavená z emocionálně cítěných událostí, které holt formovaly naše životy. A také mluví do životů těm nejmladším a oni bez reptání přebírají námi starými pošramocený svět a deklarují hodnoty, bez nichž prostě fungovat nebude. Pochopení hodnot, které jsou dnes vláčeny blátem sociálních sítí, považuji za nejpodstatnější atribut díla. Kompozice je poplatná mnoha vzorům, ostatně autor se cíleně snažil propojit různé hudební styly a Voda je překryl soudobým zvukem „vážné“ hudby. Písně nejsou zrovna originální a zahrát dílo v aule Karolina už vůbec nebyl dobrý nápad, odhlédnuto od symboliky prostoru, protože jeho akustika a nedokonalé nazvučení provedení zásadně poškodily. Přes všechny nedostatky amatérského díla a zejména jeho inscenace šlo o působivé gesto nejmladší generace a jsem za něj vděčný.
Divadlo Kalich, Praha – Voda (a krev) nad vodou. Muzikál s písněmi skupiny Elán. Libreto Ján Ďurovčík a Peter Pavlac, režie a choreografie Ján Ďurovčík, scéna Martin Černý, kostýmy Roman Šolc. Původní premiéra 5. září 2019 (psáno z reprízy 13. října).
Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Jason Robert Brown: Pět let zpět. Hudba, libreto a texty písní Jason Robert Brown, překlad a dramaturg Tomáš Novotný, režie Janka Ryšánek Schmiedtová, hudební nastudování Marek Prášil, výprava Lucie Labajová, pohybová spolupráce Adéla Laštovková Stodolová. Česká premiéra 26. září v Divadle „12“ (psáno z druhé premiéry 27. září).
Divadlo Hybernia, Praha – Tarzan. Hudba a texty písní Phil Collins, libreto David Henry Hwang podle předlohy Edgara Riceho Burroughse, překlad Martin Fahrner, překlad textu písní Pavel Cmíral, režie Libor Vaculík, dirigent Dalibor Kapras, choreografie Ivana Hannichová, scéna Petr Hloušek, kostýmy Roman Šolc, pěvecké nastudování Alena Průchová. Premiéra 3. října 2019 (psáno z reprízy 1. listopadu).
Studentská oborová rada katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Praha – Neznámý vojín. Autorský muzikál inspirovaný příběhem Karla Kryla. Věnováno Karlu Krylovi. Hudba a texty Tomáš Vonšovský, režie Lukáš Ruml, aranž a hudební nastudování Matěj Voda a Vendy Chmelíková, choreografie Vendy Chmelíková. Provedení 15. listopadu 2019 ve velké aule Karolina v Praze.
Komentáře k článku: Další raport o muzikálech
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
