Dáma s psíčkem na půdě
Za činoherní novinkou Jihočeského divadla Holky a kluci je nutné vystoupat na studiovou scénu Na Půdě, tam diváky očekává elipsoid z židlí. Jen v ohybech je utvořena iluze druhé řady, většina příchozích jako by se účastnila poněkud početnější skupinové psychoterapie. Podotkněme, že součástí je i nápojová samoobsluha (káva, čaj, voda). Mezi orouškované diváky přibude herečka Teresa Branna s roztomilým psíkem, oba se usadí a monodrama Dennise Kellyho v režijní péči osvědčeného tandemu Kristýna Jankovcová – Adam Svozil může začít. Tvůrci ostatně svá divadelnická studia korunovali úspěšnou inscenací hry Rituální vražda Gorge Mastromase téhož plodného autora před pěti lety v DISKu.
Diváci jako by se účastnili skupinové psychoterapie, kterou svým zdrcujícím životním příběhem opanuje žena ztvárněná Teresou Branna FOTO ALEXANDR HUDEČEK
V civilní, jakékoli divadelní iluze zbavené atmosféře (v plném světle) začíná jediná aktérka inscenace nenápadně prezentovat svůj životní příběh (rodinný i profesionální) a jeho fatální vyústění. Dichotomie „holky a kluci“ prostupuje vyprávěním s až obsedantní úporností. Tón zpovědi zaujme zprvu lehce frivolním humorem, později přejde v líčení toho, jak se poměrně emancipovaná mladá dáma pracující jako produkční dokumentárních filmů seznámila s manželem, podnikatelem v oboru starožitností. Relativně živě je prezentována výchova dětí (ano, jde o holku a kluka), dialog je veden ze strany matky, odpovědi potomků nejsou verbalizovány, ale lze si je domyslet. Partnerský vztah po čase dospěje do vlekoucí se krize spojené s manželovým profesním nezdarem, zatímco ona si na dynamiku svého zaměstnání nemůže stěžovat. Finále vyprávění je krvavé a hrůzné.
Zpovídající se žena pak celou situaci „objektivně“ hodnotí s až zcizujícím odstupem, přidává i čísla ze statistik o podobných rodinných tragédiích, zakončených vražděním. Celým večerem vlastně prostupuje úvaha o „toxické maskulinitě“ (fenoménu se věnují i tvůrci inscenace v programové brožurce). Mužské „pojetí světa“ je hodnoceno jako globální neštěstí, dokonce i na příkladech elementární rodinné konstelace, kdy malý synek škodí sestře ničením jejích hraček či výtvorů, aktuálně se připomíná machistická zhovadilost při teroristických útocích (i chlapec si hraje na bombardování mrakodrapů).
Hodinu a půl trvající storytelling zvládá herečka sice s obdivuhodnou přirozeností, ale značné tempo, v němž – někdy jakoby spíš sama pro sebe – chrlí popis situací i jejich reflexi, je náporem na divákovo soustředění. A tentokrát nepomáhají žádná divadelní „kouzla“. Většinu textu odříká vsedě, občas přejde k jiné volné židli, na několik výstupů se zvedne a předvede třeba to, jak si s dětmi – ne příliš úspěšně – hraje. Navíc čtyřnohý interpretčin souputník, který se občas potuluje mezi diváky, rozptyluje pozornost, přestože je bezesporu polaskání hodný, a dokonce se vejde do příběhu (paní produkční totiž takového miláčka vlastní a ve finále jí zbývá vlastně jen on).
Teresu Branna jsem viděl v několika inscenacích, kdy bodovala svým nesporným charizmatem, tentokrát jím disponuje méně. Nebo nejsou klasické divadelní trumfy – a mám na mysli také vyklenutí dramatického oblouku – v „žánru“ storytelling žádoucí? Jde o to, aby vyprávějící byla natolik jednou z nás, že její (Kellym sepsané) svěřování nebudeme vůbec posuzovat jako hereckou kreaci?
Jihočeské divadlo České Budějovice – Dennis Kelly: Holky a kluci. Překlad Ester Žantovská, režie a dramaturgie Kristýna Jankovcová a Adam Svozil, scéna a kostýmy Adriana Černá. Premiéra 25. září 2020.
Komentáře k článku: Dáma s psíčkem na půdě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
