Divadelní noviny > Názory – Glosy
Dáme to!
Milé čtenářky, vážení čtenáři, naši věrní i občasní spolupracovníci a vůbec všichni, kdo máte s Divadelními novinami něco společného.
Vstupujeme do 32. ročníku Divadelních novin v době válečné, v době, která nám hrozí nejrůznějšími krizemi, v době, kdy je ve společnosti skoro třetina malověrných, kteří by se, vystrašeni poměry, prodali i peklu. Ukažme jim, že se mýlí, že bez pevného přesvědčení se žít nedá. Ani my nevíme, jestli divadla budou hrát, jestli budou mít diváky, jestli tedy my budeme mít o čem psát a vy co číst. A nevíme, jestli vás divadlo ještě bude zajímat.
Také nevíme, jak to bude s dotacemi, bez kterých se neobejdeme. I nás poměry přinutily Divadelky trochu zdražit, v předplatném i na pultech novinových stánků, ale nemyslíme si, že bychom se tím měli stát nedostupným zbožím. Tedy z hlediska rodinných rozpočtů. Zvýšily se ceny distribuce, je dražší papír (a pořád nevíme, jestli toho současného bude dost na celý ročník), o cenách energií ani nemluvě.
Ale to si nestěžuji, aby nedošlo k omylu! Jen před vámi nechci nic skrývat. A chci vám slíbit, že my se poměry zastrašit nenecháme, to by se těm, kdo je způsobili, totiž líbilo nejvíc, a takovou radost jim přece nedopřejeme.
Vstupujeme do roku 2023 prvním číslem jako do kteréhokoli roku předchozího: nabízíme populární anketu Inscenace roku, která se nám po stránkách zase roztahuje o trochu víc než vloni, ale věřím, že si ji s chutí přečtete. Nabízíme rozhovor se světovou divadelní osobností, kritiky nejnovějších inscenací, připomenutí jednoho pozoruhodného zapomenutého časopisu. Pokračujeme v rozepsaných seriálech a zavádíme nový, v němž budeme zkoumat, které inscenace přivedly různé osobnosti k novému chápání divadla – které je rázem osvítily, což právě umění dokáže. První se holt musel vyzpovídat šéfredaktor…
Jinak se v redakci i v koncepci časopisu nic podstatného nemění, ve stávajícím složení redakce vám budeme nadále poskytovat aktuální informace z širokého proudu divadelního dění, nabízet vám inspirativní čtení, upozorňovat na vše, na co by se nemělo zapomenout, seznamovat vás se zajímavými tvůrčími lidmi. A tím zároveň chceme nadále zaznamenávat paměť dnešního divadla pro ty, kdo – s Čechovem řečeno – přijdou po nás, aby věděli, jak jsme žili, jak jsme přemýšleli, z čeho jsme se radovali, čím se trápili. Protože i to patří k našim životům.
Nežijeme, jak dobře víte, jen tištěnými Divadelkami. Nadále budeme provozovat webovou stránku iDN, operativnější, než může být čtrnáctideník, a hodláme její převážně informativní obsah trochu oživit, chystá to editorka webu Anežka Pondělíčková.
Nadále budeme jezdit za divadlem po celé republice a občas i za hranice, jak jen peníze a termíny dovolí, protože nechceme být prago- a čechocentričtí. Umění i divadlo je dnes přirozeně nadnárodní a neohlíží se na státní hranice.
Druhým rokem také pokračujeme v projektu KritikLab ve spolupráci s Katedrou teorie a kritiky na DAMU, v jehož rámci vozíme studentky a sem tam studenta do mimopražských divadel, aby mohli premiéry celé sezony reflektovat na našich webových stránkách. Diskutují s vedením divadel, herci, režiséry, dramaturgy a se všemi, kdo tam tvoří inscenace. A hovoří i s diváky. Seznamují se tak s praktickou stránkou života divadel, o nichž píší. Osobně si od toho slibuji nové dobré autory pro Divadelky, a už se někteří, spíš některé, ukazují.
Prostě pojďme vstoupit do roku 2023 sebevědomě, nenechme se zastrašit a dělejme to, co považujeme za dobré a potřebné. Přeji co nejlepší letošek. Společně to dáme!
Komentáře k článku: Dáme to!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
