Daniel Salontay
(1965) Slovenský kytarista a skladatel, studoval matematiku a hudbu, od roku 2001 se téměř výlučně věnuje skupině Longital, s kterou vydal přes deset alb. Současně jako hudební skladatel spolupracuje s divadly Continuo, Gunagu, Elle danse, Aréna. Složil hudbu k filmům True Štúr (SK/CZ, hraný), Snow-Sneh (SK, animovaný). V sobotu 15. října se v pražské Lucerně se skupinou Longital účastnil oslav 80. narozenin Václava Havla, ve čtvrtek 20. října vystoupí v Divadle Archa, kde pokřtí nové CD skupiny Longital nazvané Divoko.
Co vás přivedlo k hudbě/umění
K hudbě a kytaře jsem se dostal v magickém věku třinácti let, do té doby jsem chtěl být letcem. Prostě jsem vyměnil technologické sny o létání za netechnologické.
Největší umělecký/hudební zážitek
Zážitek se nedá změřit, a tím pádem těžko vyselektovat jeden s největším kvantifikátorem. Mám rád zážitky (a nejen v umění), které naruší zaběhaný způsob vnímání a myšlení. V takovém okamžiku vznikne prázdno, mezera, a člověk má příležitost se přenést do dalšího rozměru, změnit život, anebo „jen“ napsat krásný kus hudby, vytáhnout dokonalou čáru na papíře. Zkusím toto: na konci matfyzu, po všech těch letech budování teorií a řešení otevřených problémů, na nás v logice vybalili Gödelův teorém neúplnosti logických systémů, který šmahem ruky, jako když se rozpráší mandala, ve mně uvedl věci na pravou míru. Stručně řečeno, jakýkoli racionální systém založený na logice není schopný plně vysvětlit/pochopit sám sebe. To byl asi největší „umělecký“ zážitek v mém životě. Všechny dobré umělecké zážitky nás dokážou osvobodit od ratia a spojit s něčím, kam toto ratio nemá šanci dosáhnout. A to je úloha umění.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Arvo Pärt. Asi proto, že mě jeho hudba provázela i v letech, kdy jsem nic nechtěl poslouchat.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Takový můj sen je vytvořit hudebně-vizuální performanci založenou na obrazech svého otce. Jedinečné – kromě samotných abstraktních krajin – by na tom bylo i to, že v podstatě nebylo celé jeho dílo zveřejněné a vystavované. Pro mě by to byla výzva odstoupit od písničkové formy k abstraktnější hudbě.
Další umělecké disciplíny, žánry či formy, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte
Kromě hudby a vzpomínaného výtvarného umění jsem miloval klubové kino. Viděl jsem vše, co se dalo z italského neorealismu, severského uměleckého filmu nebo československé nové vlny. Z literatury mě nejvíc „chytil“ magický realismus a stará japonská a čínská poezie. A samozřejmě Jacques Prévert, Hrabal a píšící letci Antoine de Saint-Exupéry a Richard Bach. Fotografie: František Drtikol!
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární/hudební či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
V hudbě je to Miles Davis. Asi tím, jak několikrát za život překročil vlastní stín a změnil směr vývoje hudby (nebo aspoň jazzu). To je velmi inspirativní.
A nejvzdálenější je pán se stejnými iniciálami, ale úplně opačným uměleckým programem: Michal David.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Rostlina Ginkgo biloba. Fascinuje mě, že je to ojedinělá žijící fosilie, uchovala se jen díky člověku – v čínských klášterech. Navíc je výtěžek listů i zdravý, proti demenci, což se každému časem asi hodí. Mám ji v zahradě a nedávno mě napadlo, zda by se to nedalo kouřit – samozřejmě, že se dá, a v Austrálii je 100% ginkgo cigareta patentovaným léčivem na astma.
Planeta – spíš souhvězdí: Orion. Na obloze se začíná objevovat v září. Ten čas miluju. Pokaždé, když se v tu dobu podívám na oblohu, vidím pás Orionu a chce se mi hrát na kytaru.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
V tom mám celkem jasno: na cestě srdce se nedá zabloudit. Takže cokoli, co mě nechytí za srdce, prostě nedělám.
Divadelní/umělecký sen
Stát v osmdesáti na pódiu a hrát na kytaru.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval svému oboru
Kdybych se nerozhodl v jednom momentu pro hudbu, byl bych nadále učitel nejlepší školy na Slovensku a věnoval bych se výchově mladých generací. Dával bych do toho vše, co teď dávám do hudby. Vlastně ne, asi bych byl pilot vyhlídkových letů poletující v historickém dvojplošníku nad krajinou.
…
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Kritika jako taková mě nezajímá. Ale rád si přečtu, co si o umění myslí lidé, které osobně znám a vím, že se v jejich názoru dokážu orientovat. V hudbě byl takovým kritikem nedostižný Lubomír Dorůžka. Číst o umění je stále těžší, a tak v případě muziky čtu odborněji laděné texty – například časopis Tape Op o kreativním nahrávání –, je to čtení na rozhraní hudby, technologie a věštění z karet. Velmi poučné pro život s hudbou.
Připravil a ze slovenštiny přeložil hul
Komentáře k článku: Daniel Salontay
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
