Daniel Špinar: Baví mě omezující zadání
V aktuálních Divadelních novinách 2/2015 jsme otiskli rozhovor s Danielem Špinarem, od září novým uměleckých šéfem Národního divadla Vždycky budu vycházet z herce. Čtenářům i-DN nabízíme pasáže, které se do rozhovoru nevešly. Špinar v nich mluví o své připravované dramaturgii.
FOTO archiv
…Baví mě omezující zadání. Vím, že mám tři budovy, které musím razantněji definovat. Myslím, že v historické budově má být jedna inscenace ročně – veliká, krásná, těžkotonážní. Stavovské divadlo může být svobodnější, progresivnější, má na to i zázemí. Nová scéna musí být progres největšího ražení.
Nová scéna je před rekonstrukcí. Máte představu, jak by to tam pak mělo vypadat?
O rekonstrukci se uvažuje, byla by skvělá, ale zatím si myslím, že je velmi, velmi daleko. V současném stavu bych tam dělal experimentální věci s menší scénografickou náročností, které budou mít až projektový charakter. Teď se tam dělají obrovské inscenace, zbytečně monstrózní, které spíš zabíjejí živost. Nová scéna na to není připravena. Zval bych tam nejmladší režiséry, kteří dostanou dobré podmínky, aby udělali něco, co třeba posouvá činoherní prostředky dál. Třeba Tejnorovou, Havelku…
Mluvíte o jedné premiéře ročně v historické budově ND. Jaké tituly byste si tam představoval?
Upřímně, je to náročné. Objevit pro hlavní budovu něco nového je téměř nemožné. V cyklech se tu objevují stejné hry a vždycky jde o výklad, o svěží, nové názorové pojetí.
Mám rád těžkotonážní klasiky, to není nic nového. Ve Stavovském divadle připadá v úvahu znova Ibsen, Goethe, Schiller, ale i Brecht, Bernhard nebo Zweig a Dostojevskij… Hrozně bych chtěl v historické budově režírovat Gazdinu robu. Dykův Krysař – nádherný text, který snese veliký prostor. S českými tituly je potíž: kromě naturalistického dramatu – Preissové a Mrštíků – nic lepšího nevzniklo. Čapek je zajímavá osobnost, ale už se to hodně vystřílelo… Miluju Fukse, jeho knihy jsou dobře přenositelné do divadla. Moc mě začal bavit Shakespeare. Ale nevím, jestli ho už ND není úplně přejedené. To jsou věci, které mě zajímají, ale je nás na to víc a musíme se sladit. Rád bych uvedl něco z antiky a šel i cestou přepisování těch textů současnými autory. Obohacuje to téma i jazyk a je to přístupnější.
Který z českých autorů je tak disponovaný, aby mohl přepsat Aischyla?
To je velká otázka. Třeba Kolečko. Už to zkusil a mimochodem to byla jedna z jeho nejlepších her. On se tedy spíš nechal inspirovat antikou. Věřím, že když ten můj tým dá hlavy dohromady, určitě někoho najdeme. To klidně mohou být i lidi, kteří nejsou zvyklí psát pro divadlo.
Topol?
Mně jeho hry připadají staré. Nedokážu popsat ten pocit. Mám je vlastně rád, když je čtu, je to docela fajn. Možná přijde doba, kdy začnou rezonovat.
Havel?
Havel je zajímavější, ale velmi problematický autor. V Klicperově divadle jsem inscenoval Žebráckou operu, která pro mě měla punc velkého divadla. Je to autor minimálně zajímavý z diváckého hlediska – když je napsáno Havel, lidi přijdou.
A co či kdo dál?
Prošel jsem si všechny sezony Vinohradského a Národního divadla a našel pár her, o kterých jsem v životě neslyšel, možná některé zrehabilitujeme. Je to dramaturgické dobrodružství a je příjemné, že člověk je usazený a ví, kam a pro koho to dělá.
///
Více na i-DN:
O šéfech činohry a baletu ND rozhodnuto!
Daniel Špinar: Vždycky budu vycházet z herce
Komentáře k článku: Daniel Špinar: Baví mě omezující zadání
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
L. Lemon
V jedne z odpovedi
se pise o „Fuchsovi“, spravne ma byt predpokladam Fuks, Ladislav. Dekuji za opravu.
26.01.2015 (1.10), , Trvalý odkaz komentáře,
DN
Pane Lemone,
máte zřejmě pravdu. Opraveno.
Děkujeme.
26.01.2015 (2.08), , Trvalý odkaz komentáře,