Dávám židli do kruhu, tančím a zpívám
Vítáme Vás na čtvrtém autorském muzikálu našeho gymnázia. Minulé muzikály byly velice úspěšné, ale dnes to bude něco nezapomenutelného. Po měsících tvrdé práce Vám konečně představujeme muzikál s názvem Židle v kruhu. (z informačního letáčku k muzikálu)
Soukromé pražské Gymnázium Evolution Jižní Město uvedlo ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) ve dnech 10. a 17. ledna v pražském Divadle Broadway dvě odpolední a dvě večerní představení muzikálu Židle v kruhu. Ten doprovází mezinárodní kampaň na podporu diskuse o duševním zdraví s názvem Dávám židli do kruhu, jejíž podstatou je sdílet na facebooku nebo instagramu svou fotku s židlí a popiskem ♯davamzidlidokruhu nebo ♯iaddmychairtothecircle. Kampaň si získala velkou popularitu nejen mezi slavnými herci, sportovci a dalšími mediálně známými osobnostmi, ale své fotky s židlí přidala také velvyslankyně Velké Británie v České republice Jan Thompson nebo dánský velvyslanec Christian Hoppe. Kampaň je spojená také s možností zaslat finanční podporu přímo na konto NUDZ, pro nějž ke dni posledního představení studenti získali, společně s výtěžkem ze vstupného, celkem 209 987 Kč.
Dávám židli do kruhu… Zdeněk Svěrák. FOTO archiv
Do příprav, propagace a realizace muzikálu se zapojila více jak stovka stávajících nebo bývalých studentů tohoto všeobecného gymnázia, přičemž desítky jich vystoupilo přímo na jevišti po boku svých učitelů. Hlavní autorský tým tvoří zaměstnanci školy a tři externisté.
Osou děje je terapeutické sezení v psychiatrické léčebně za účelem léčby amnézie spojené s pojmem „škola“. Účastní se ho ředitel školy, školní inspektor, školník, dva studenti, studentka a dvě dlouhodobě hospitalizované dospívající dívky neboli „paka“.
FOTO archiv GEJM
S výpověďmi pacientů se vracíme zpět v čase do školy, kde proběhla vzpoura studentů proti dnes již zastaralému modelu výuky v podobě „drilování a učení nazpaměť bez skutečného pochopení“. Všichni studenti začali organizovaně spolupracovat: vyhledali si na internetu zajímavosti k právě probíranému tématu a společně bombardovali učitele otázkami, na které nemohli znát odpovědi. Studenti tedy byli „chytřejší“ než učitelé, kteří se ve skutečnosti vůbec nedostali ke slovu. Báli se chodit do třídy a raději utíkali do lesa. Neučilo se, nebyly písemky a konečně žádné špatné známky! Tento model fungoval až do chvíle, kdy přišel do školy inspektor. Dvojice studentů, známých šikanátorů, se rozhodla zavděčit zoufalému řediteli a uvést situaci do původního stavu výměnou za roční stáž v Austrálii. Při laborkách se šikanátoři postavili proti zbytku třídy, chemikářka této situace využila a s oznámením Když tady nemůžu učit já, tak nikdo! vyhodila školu do povětří!
FOTO archiv GEJM
Obratně napsaný scénář nepostrádá situační i jazykový humor, napětí, milostnou zápletku a intertextuální odkazy. Do představení je vřazena také krátká němá groteska Jak zabít inspektora nebo zpravodajství televize GEVO. Reprodukovanou hudbu, v úvodu živě doprovázenou třemi hráči na violoncello, nahrál velmi kvalitně školní orchestr. Sled typicky muzikálových melodií efektně narušuje úryvek z předehry k Bizetově Carmen nebo nově otextovaná Habanera, ve které se hádá chemikářka s rebelkou Fidelou a sborem studentů.
Zpěvem i herectvím nad všemi ostatními dominuje v roli ředitele Tomáš Kučera, učitel výtvarné výchovy a dějin umění, mimo jiné také režisér, spoluautor scénáře k muzikálu a jeho výtvarné složky. Profesionálně vystupuje také bývalý student Víťa Bogač v roli terapeuta, učitel chemie Lukáš Pánek (školní inspektor) nebo bývalá učitelka českého jazyka a hudební výchovy Blanka Haisová (chemikářka). Za své pěvecké i herecké výkony se ale nemusí stydět ani ostatní představitelé hlavních rolí. Naprosto přirozeně působila dvě „paka“, která svými bláznivými průpovídkami a pohybovým neklidem vtipně odlehčovala závažné výpovědi pacientů v kruhu.
FOTO archiv GEJM
Choreografie je chytře přizpůsobená pohybovým dovednostem desítek studentů zpívajícího nebo tanečního sboru i menšímu počtu „sólistů“. Sbory místy jen dotvářejí scénu jako „živé kulisy“ nebo gesty decentně ilustrují texty písní. Tanečně rozpohybované sekvence pak efektně oživují a akcentují vybrané písňové pasáže. Vedle dominující moderny se objevují také náznaky valčíku, rokenrolu nebo mamba.
Scénu tvoří pouze zadní prospektu místěný na točně, což umožňuje snadné proměny prostředí léčebny a školy, a dvě neutrální boční sufity s oknem a dveřmi. Z rekvizit pak samozřejmě školní lavice a židle. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout skvělou koordinaci studentů při velmi rychlých proměnách scény, po výbuchu školy pak vystupňovanou až do sledu několikasekundových živých obrazů následků této katastrofy.
FOTO archiv GEJM
Díky zkušenému pedagogickému vedení a velké motivaci studentů působí inscenace celkově velmi pozitivně a (téměř) profesionálně.
Gymnázium Evolution Jižní Město ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) – Pavel Mokrejš, Michaela Šleglová, Tomáš Kučera, Pavel Mokrejš, Jan Volt: Židle v kruhu. Námět Pavel Mokrejš; texty písní Michaela Šleglová, Tomáš Kučera, Pavel Mokrejš; hudba Jan Volt; choreografie Jurij Kolva; hudební nastudování Lenka Vašátková, Karolína Janečková; kostýmy a scéna Lenka Bačkovská, Doris Růžičková, Lenka Nováková, Tomáš Kučera; scénář Pavel Mokrejš, Tomáš Kučera; režie Tomáš Kučera. Premiéra Divadlo Broadway, Praha 10. 1. 2017.
Komentáře k článku: Dávám židli do kruhu, tančím a zpívám
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Marian Bartl
Byla to pecka!
Sice to stálo celý tým spoustu úsilí a zkoušek, ale oprávněně si to zasloužilo „standing ovation“. Všechna čest a klobouk dolů, jaké představení dokázali „neherci“ připravit!
15.02.2017 (1.12), , Trvalý odkaz komentáře,