David Janošek

(1989) Herec, scénograf, tanečník, loutkář. Vystudoval Střední školu umění a designu v Brně, Vyšší odbornou školu restaurátorskou a Janáčkovu akademii múzických umění v oboru činoherní herectví. Po JAMU nastoupil na tři sezony do angažmá v činohře Národního divadla moravskoslezského, pak hrál jednu sezonu v Divadle Spejbla a Hurvínka a dnes je na volné noze. Jako herec i scénograf působí v divadlech napříč žánry v tuzemsku i na Slovensku. Opakovaně spolupracuje s režiséry J. A. Pitínským, Jankou Ryšánek Schmiedtovou, Zuzanou Fischerovou, Hanou Kovaříkovou, Pavlem Gejgušem, Terezou Říhovou a dalšími. V současné době hostuje v pražském Národním divadle v inscenaci Braňa Holička Jsme v pohodě a na Letních shakespearovských slavnostech v inscenacích Dobrý konec všechno spraví a Zkrocení zlé ženy.

Co vás přivedlo k umění/divadlu

Jednak mamka, která mě odmala vedla ke kultuře a otvírala mi obzory v umění, jednak snaha uniknout do svého světa od bolestivé reality.

Největší umělecký/divadelní zážitek

Pitínského Kalibův zločin ve Slováckém divadle a Hordubal v Huse na provázku. Představení Varekai od Cirque du Soleil a koncert zpěvačky Aurory. A taky muzea výtvarného umění v Londýně. Zážitků je mnoho…

Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

Karel Čapek. Módní návrhář Alexander McQueen. A vždycky rád mluvím s J. A. Pitínským.

Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat

Přitahuje mě křehkost zakoušená zlem, temnota ozařovaná světlem, stavy ode zdi ke zdi a samota destruovaná raciem. Zároveň mě fascinuje boj osobitého jedince s průměrným davem a nedá mi spát nihilismus bytí. Spojování zdánlivě nesouvisejícího. Námět – život ve vyostřených, nekomfortních okolnostech a asociacích.

Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte

Mám rád divadlo, které se nebojí být zranitelné a zraňující, kruté svým nadhledem, hravé a magické, nekompromisní. Miluju surrealismus a metafory, Salvadora Dalího, korintské akanty, vlámské květinové mistry, Dürrerovy kresby, rokokové intarzie, opulentní baroko v malbě, hudbě i divadle. Hudebně preferuju melancholický pop – Aurora, Susanne Sundfor, Anohni, Sia. Z literatury Karel Čapek, japonské haiku, Charles Baudelaire. Filmy Petera Greenawaye. Nesnesu jen metal a hardrock, jinak jsem otevřený všemu.

Historická či současná osobnost či divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

Na to neumím odpovědět. Mám pocit, že ve fiktivním světě divadelních postav lze ve všem najít nekonečnou blízkost i vzdálenost. A z historických či současných velkých osobností neznám nikoho natolik, abych s ním byl v citové blízkosti. Citově nejblíže jsou mi jen mí přátelé a rodina.

Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

Lilie (pro svou vůni a nádherné barvy), orchideje (stálost). Všeobecně miluju kvetoucí květiny. Pávy a kolibříky pro neskutečné a nepochopitelné barvy a křehkost a celkově ptáky pro schopnost létat.

Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel

Nikdy bych nechtěl vědomě poškodit druhé, nenaváděl ke zlu, rasismu, xenofobii, nesnášenlivosti k odlišnostem. A mnoho, mnoho dalšího…

Umělecký/divadelní sen

Moct stále tvořit. To je můj sen, a i přesto, že se plní a vzácná setkání přicházejí, nepovažuji jej za samozřejmost… Přál bych si dál tvořit v důvěře s inspirativními lidmi. S lidmi, jejichž tvorba mě fascinuje a baví. Například s Danem Špinarem či duem SKUTR.

Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění

Zahradníkem.

Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

Ano! Pokud je podložená opodstatněnými argumenty a ne osobním nesouladem.