Vrtěti krocanem
Docela často se objevují povzdechy, že s uváděním současné dramatiky je to na českých jevištích učiněná bída. Zjištění, jež každý rok přináší Cena Marka Ravenhilla, která inscenace nových her nominuje a oceňuje, by snad mohla tyto nářky trochu utišit – zas tak zlé to nepochybně není. I tak je ale úsměvné, že když už se někde nějaký titul výrazněji chytne, do pár let potom proroste dramplány po celé zemi. Aktuálně bychom mohli mluvit o epidemii Listopadů Davida Mameta.
Michal Dlouhý a Jiří Hána v politické frašce Listopad FOTO IGOR CHMELA
Americký prezident se tu těsně před prezidentskými volbami, které už má v podstatě dopředu prohrané, pokouší na poslední chvíli získat nějakou podporu (nebo alespoň gauč, který by si první dáma ráda z Oválné pracovny odstěhovala) a za tím účelem se pod nejrůznějšími pohrůžkami snaží vydírat například svaz chovatelů krocanů. Je to někde mezi Mametovým scénářem k slavnému filmu Vrtěti psem a kultovním britským seriálem Jistě, pane ministře – navíc s poměrně ostrým jazykovým humorem, který do češtiny skvěle převedla Ester Žantovská.
Poprvé text v Čechách uvedla v roce 2011 Komorní činohra Jiřího Bábka, a ač se tato inscenace stále hraje, o několik ulic dál jí nyní vyrostla „konkurence“, když text v Divadle ABC zinscenoval Petr Svojtka. Ten měl sice k dispozici podstatně větší jeviště, ale přesto neměl důvod se nijak zvlášť rozmáchnout, jelikož Mametův text je z rodu těch, které lze vcelku jednoduše prostorově ukotvit, nevymýšlet nic moc kolem a soustředit se na text a situace. Prostor je mimochodem věcí, která stojí vzhledem k počtu inscenací hry za pozornost skoro nejvíc – a to proto, že na něm zdánlivě není co řešit. V ABC Jaroslav Milfajt vytvořil Oválnou pracovnu s masivním dřevěným stolem uprostřed, povinným tmavomodrým kobercem s hvězdnatým emblémem a fototapetou stěn a oken pracovny. Zdánlivě je to šedivý realismus, ale fakt, že většina dekorace je skutečně jen tapetou, kterou navíc prezident v závěru strhává, a symbolicky tak osvobozuje sebe i ostatní postavy z divadla vysoké politiky, zcela zapadá do taktiky přiznávání divadelnosti – podobně s prostorem pracoval režisér Michal Zetel v inscenaci brněnského Buranteatru, kde pozadí tvoří dokonce malovaná kulisa, a jinou cestou k témuž cíli potom dospěla liberecká inscenace Martina Glasera, kterou scénograf Jaromír Vlček zasadil do obnaženého prostoru divadla zastavěného nábytkem bez ladu a skladu; prezident už beztak končí, tak na co držet „oválnou“ fasádu.
Ten nápad se stržením kulis je asi tím jediným, co lze ve Svojtkově inscenaci označit za režisérovo sebeupozornění, jinak je to celkem zručně řemeslně vyrobená komedie, místy snad příliš tlačí na pilu a strukturovaná je spíš od vtipu k vtipu než s důrazem na celek, ale ani to není nijak zvlášť na škodu. Prezidenta hraje Michal Dlouhý s ohromnou energií a velice solidním timingem, což je pro inscenaci klíčové. Právě pro něj je totiž tak říkajíc vybudovaná – což také není tak samozřejmé, třeba v Buranteatru běželo mnohem víc o jeho poradce Archera v podání Michala Isteníka. V ABC jsou vedlejší postavy dovednými nahrávači hvězdy večera, přičemž nejvýraznější je Jiří Hána, jehož loajální, a přitom lehce manipulující Archer má v sobě cosi z hercova Saturnina. V druhé polovině se výrazněji prosadí ještě Lenka Zbranková v roli uondané a nastydlé lesbické autorky projevů, která by se ráda vdávala, a Jaroslav Vlach v roli zástupce svazu krocanářů zase přináší na scénu autentický, americky vyceněný chrup.
Listopad v ABC je solidním komediálním divadlem, což vůbec není málo. Kdo ještě žádnou inscenaci této hry neviděl, může celkem bez obav vyrazit – ostatní se mnoho nového nedozvědí, ale příjemný večer mohou strávit i tak.
Městská divadla pražská – David Mamet: Listopad. Překlad Ester Žantovská. Režie Petr Svojtka, dramaturgie Jiří Janků, výprava Jaroslav Milfajt. Premiéra 7. června 2014 v Divadle ABC. (Psáno z reprízy 9. června 2014.)
Komentáře k článku: Vrtěti krocanem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
fournier jaroslava
Je to nejhloupejsi hra
kterou jsem kdy v zivote videla.. Zadny vtip ani lehkost neni.. Dialogum je nekdy tezko rozumet, protoze hlavni postava neustale „prehrava“.. Smich u publika vzbuzuji hlavne sprosta slova, a narazky na sex..
Kam jsme az klesli .. Doufam, ze uz jsme na dne..
JF
29.01.2019 (23.03), , Trvalý odkaz komentáře,