Divadelní noviny > Burza Kontext
DDR: Jáchym Topol: Děsivý spřežení
Revolver revue 2016, 88 stran
Výbor textů spisovatele Jáchyma Topola (nar. 1962) z let 1980–1984. Tvoří jej básně z trojice samizdatových, tiskem nikdy nevydaných sbírek Eskymáckej pes (1982), Stěhovavá tvář (1983) a Noty pro podzimní bytost (1984), tedy z úplných počátků jeho tvorby. Vybrané básně plus jedna povídka Venezuela z téže doby, se vyznačují mladickým rozletem „prokletého“ básníka (Baudelairův vliv bude Topola provázet celou jeho tvorbou), osobním ručením, bytostným nasazením všech Topolových tehdejších mladických emocí, frustrací a démonů a jak byly tak blízké tehdejší mladé (rockové) generaci: už ráno ze dne jen kost zbývá / a týdny nejběžnější / deprese vleče / do prasečího hrobu (V nejtežším otročení hlavě, ze sbírky Stěhovavá tvář, 1983)
Sbírkou jak bolestné, krvavé stigma prosakuje tehdejší zatuchlá, otrávená společenská atmosféra, již Topol intenzivně prožíval: lámu můru ve zdi / otráveným dechem / je to jako klín klínem / když otevřu okno // abych ústa pročistil ú ty vzdechy z ulici / jdou po tisíci křídlech / a můra pořád na zdi // visí, v některých dnech / zloba nepomáhá / k lásce chybí síla / a můra pořád na zde (Můra na zdi, ze sbírky Eskymáckej pes, 1982).
Obdobně v jiné, úvodní (bezejmenné) básni této sbírky: chtěl bych bejt stařec / a nemít už nic / a nic nechtít / už se složit / na životě dobojovaným / … / chtěl bych bejt stařec / a odpočinout si od sebe / to znám (to znáš?) / mluvím hlasem / co poříd touží jít (ze sbírky Stěhovavá tvář, 1983)
Jedna báseň z této sbírky – v (v špinavý hospodě na kraji města… – ze sbírky Eskymáckej pes, 1982) – se (zhudebněná pod názvem Hospoda) stala součástí repertoáru skupiny Psí vojáci a později vyšla na jejich studiovém albu Leitmotiv z roku 1991.
Na závěr knihy zařadil editor Marek Vajchr dvacetistránkovou povídku Venezuela ze samizdatového časopisu X (Desítka, 1981), v ich-formě psaný, kafkovsky úzkostný, existenciální příběh z vojenského lágru (zřejmě ovlivněný Solženicynem či podobnou prózou), jenž je pro Topola symbolem tehdejší společnosti, ve které byl nucen žít. Příznačně končí slovy: Mám stále pouta. Za týden budu popraven… Právě depresivní, existenciální pocity plné obrazů smrti, vražd, zabíjení a krve, léčené často alkoholem a sexem jsou leitmotivy tehdejší Topolovy tvorby.
Knihu doprovázejí fotografie Ludvika Hradilka, jež dokumentují výtvarně performanční cyklus Viktora Karlíka Živé obrazy I, jenž vznikl v roce 1984 v Topolově tehdejším bytě v Praze-Radlicích a jenž je zde také mimo samizdat zveřejněn poprvé.
Komentáře k článku: DDR: Jáchym Topol: Děsivý spřežení
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)