De facto zázrak
Skladatel, dirigent a flétnista Petr Kotík se začal brzy po „sametu“ vracet ze Spojených států do tehdy ještě Československa, aby pokračoval ve svých aktivitách z šedesátých let (založil soubory Quax a Musica viva Pragensis). V roce 1997 uspořádal v Míčovně a ve Španělském sále Pražského hradu festival Hudba nekonečných délek (lze si v těch místech něco takového představit dnes?). Vystoupila na něm také ostravská Janáčkova filharmonie a prokázala, že dokáže respektovat a realizovat požadavky soudobých partitur, tehdy pro většinu zdejších „kamenných orchestrů“ nejen nové, ale hlavně směšné. Hrály se skladby Johna Cage a jeho následovníků, Kotíka i dalších autorů.
Snímek z NODO 2016 – György Ligeti: Aventures a Nouvelles Aventures fOTO ARCHIV FESTIVALU
Nejspíš pozitivní zkušenost s Janáčkovou filharmonií přivedla Kotíka k myšlence vytvořit z „města uhlí a ocele“ středisko nové hudby, cosi jako československý Darmstadt. Ostravské centrum nové hudby založil v roce 2000; pořádá pod jeho značkou bienále Ostravské dny nové hudby (poprvé 2001), kompoziční kurzy a koncerty. Od roku 2012 se přidružilo další bienále, Dny nové opery Ostrava ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským.
První ročník zahajovala příznačně Europera 5 od Johna Cage, Kotíkova skladatelského guru. Symbolicky navázala na ostravské vystoupení Merce Cunningham Dance Company v roce 1964, s Cagem u klavíru.
Dramaturgie Dnů nové opery kombinuje díla „klasiků moderny“ s novinkami, jež vznikají na objednávku – jejich autory bývají frekventanti skladatelských kurzů, Kotík a další skladatelé. Výběr se neomezuje na jeden stylový proud – letos zazněla díla mimo jiné G. Ligetiho a I. Xenakise. U obou festivalů se postupně utvořil víceméně stabilní kádr interpretů: v roce 2005 založil Kotík mezinárodní komorní orchestr variabilního obsazení Ostravská banda, sbormistr NDM Jurij Galatenko vede velmi dobrý smíšený komorní sbor Canticum Ostrava. Z domácích sólistů vystoupili jen kontratenorista Jan Mikušek a česko-slovenská skupina „mluvců“ Boca Loca Lab. Škoda nevyužité příležitosti rozvíjet specifické interpretační dovednosti.
Příležitost je lépe využita inscenačně: hraje se v divadlech i třeba v bývalé koupelně horníků dolu Hlubina či v hale Cooltour. Zvláště Jiří Nekvasil (s výtvarníkem Davidem Bazikou) je v takovém repertoáru doma, dokáže postihnout smysl myšlenkově i esteticky provokativních oper – jako by navazoval na svoje pražské aktivity s Operou Furore – s tím rozdílem, že tentokrát nedeformuje klasické tituly k obrazu svému, ale vychází z daností nových kompozic. Dny nové opery jsou mu svého druhu režijní laboratoří.
Jednotlivá provedení bez repríz nemohou mít větší vliv na širší publikum. Vedle masové akce Cooltouru jsou však v Ostravě dva výlučné festivaly, jejichž přínos pro český a moravský hudební i divadelní život je zcela mimořádný. Zaplať pánbůh za ně – existence takových akcí (navíc mimo Prahu) je de facto zázrakem.
Komentáře k článku: De facto zázrak
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
