Divadelní noviny > Názory – Glosy
Dědici Newtonových zákonů aneb Za umělecké školství pružnější!
Švédsko nepatří mezi klasické cirkusové velmoci, jako je Francie či kanadský Québec. Přesto se zde nový cirkus brzy uchytil a švédský Circus Cirkör byl jeden z prvních mezinárodně cestujících nových cirkusů. Když Rosťa Novák a Cirk La Putyka uvedli nedávno v Praze po berlínském úspěchu svůj cirkusový kabaret Roots, byl jeho úspěch z velké části založen na úžasných Švédkách, umělkyních na visuté hrazdě a cirkusových všeumělkyních, kterým nebylo cizí ani klaunství. Jak se rodí takový dnešní skandinávský zázrak?
Každý zázrak je samo sebou hlubokým tajemstvím, ale určitě to má co dělat s dobře organizovaným švédským uměleckým školstvím, kde na cirkus nezapomínají. Ve Stockholmu funguje od roku 2014 v rámci stockholmské Akademie umění oddělení Dans- och cirkushögskolan (DOCH; University of Dance and Circus). Je finančně plně podporováno státem a studium je bezplatné. Oddělení vzniklo integrací cirkusového programu do původně taneční školy v roce 2010. (Mezi jinými tu učil i v Praze oblíbený Daniel Gulko.)
Studenti jsou vybíráni v přijímacích zkouškách, kde se zkoumají jejich předpoklady – síla, pružnost, výdrž a divadelní nadání. Kromě toho musí u přijímaček předvést vlastní originální kreaci. Učební program zahrnuje přízemní akrobacii, vzdušnou akrobacii, balanční techniky a žongláž. V jedné nebo více zvolených technikách podstupují studenti speciálnější, pokročilejší výcvik. Výuka zahrnuje též teoretická studia jako podporu jejich osobního uměleckého rozvoje.
Pozastavila bych se u oné integrace cirkusové sekce do taneční; připadá mi to jako přirozené spojení, které může přinést obapolný prospěch. Tím spíše, že v rámci svého zdivadelňování nový cirkus často sahá ke spolupráci s choreografy a současný tanec se pohybuje na hranici akrobacie. Tanečníci a cirkusoví umělci si rozhodně mají vzájemně co dát.
Jakkoli systémem nikterak nepodporováno, a prakticky na zelené louce, ujalo se cirkusové umění v Čechách neuvěřitelně. Mladí cirkusoví entuziasté založili iniciativu Cirqueon a mají výsledky, funguje prostor Jatka78. Festival Letní Letná je obležen Pražany, délku front na lístky, jaká je zde, žádné divadlo v Praze nezná. Cirkus je divadlo romantické, zároveň autentické, divadlo lidové a současně pro zhýčkané estéty.
Další přirozený krok se vnucuje: založit po příkladu chytrých Skandinávců katedru nového cirkusu na Akademii múzických umění, a podpořit tak rozvoj cirkusového umění v naší zemi. Klidně by ji mohla udělat místo katedra výchovné dramatiky, která patří přece přirozeně na pedagogickou fakultu. – Rozumné by bylo napodobit švédský model i v zaintegrování nového cirkusu do katedry tance. Oba obory si mají hodně co říci; jak cirkusáci, tak tanečníci jsou dědici Newtonových zákonů, hrdinové bojující se zemskou gravitací.
Matematická podstata cirkusových umění je ještě zjevnější než matematická podstata umění tanečního. Cirkusový umělec stále počítá, stále zvažuje velikosti, úhly, hmotnost. Na těchto propočtech visí jeho bezpečnost, často i jeho život. Tyto propočty také uvádějí do reality neslýchanou fyzikálně-matematickou imaginaci žonglérů, těchto Einsteinů aplikované fyziky, kteří v rychlém sledu promrskají před našimi užaslými zraky všechny Newtonovy zákony. Chtěla bych podtrhnout i tyto intelektuální kvality cirkusového umění. Podtrhnout intelekt v hodu, skoku, skluzu, rotaci, visu. Podtrhnout inteligenci těla.
Kdyby se tedy podařilo u nás, a nejlépe na taneční akademii zavést – jak by odpovídalo požadavkům doby – katedru nového cirkusu, bylo by to skvělé. Ale tím by ještě trable nekončily. Už dnes se nacházíme v prekérní situaci, kdy máme neautentický stav titulování pedagogů z řad činných nebo bývalých umělců. Na půdu umělecké akademie jsou totiž přeneseny univerzitní tituly, které mohou spíše jejich nositele, často skvělé umělce, ale ne nutně intelektuály, spíše zesměšnit. Takže by tu vyvstal jeden rozpaky vyvolávající problém: byli by budoucí učitelé cirkusových technik nuceni podstoupit martyrium docentur a profesur, aby mohli učit to, co fakt umí?
A neměli jsme zde pro ně už krásné a důstojné oslovení: Mistře?
Komentáře k článku: Dědici Newtonových zákonů aneb Za umělecké školství pružnější!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
