Dědova mísa
Jsme mistry reforem, začínají mi připomínat proslulý Soubor opatření, vypracovaný k látání děr, opravám sítě, pod níž jsme se sice neudusili, ale nemohli ven. Po základním zvratu poměrů míří dnešní reformy k „rozpočtové odpovědnosti“, což je eufemismus vzácného přiznání, že si doposud počínáme špatně. V posledních týdnech čeří hladinu reformy školské, mohli bychom čekat, že budou propracovanější, jsou tu přece dějiny, v nichž univerzity, základ evropské civilizace, zápasily s církevní i světskou mocí o svobodu a autonomii. Vlastně o to, aby v rozbouřených společensko-hospodářských a ideologických vlnách měly statut jakési bezzásahové zóny, kde by se respektovalo poznání, že věda potřebuje volnost a čas, zatímco společnost naopak potřebuje rozkvět vědy. Po relativně klidném období – od poloviny devatenáctého století v podstatě až do konce první republiky – se školství vyvíjelo více z vnitřních zdrojů, než ze zásahů státu následuje reforma za reformou. Už ta první mířila ke katastrofě, a v posledním dvacetiletí změněna ideologická východiska, ale reformní chaos sílí. Dnes dokonce, co ministerium hlásalo včera, neplatí už dnes, a bůhví, co bude platit zítra.
Zaráží, že se tvůrci školských reforem nepoučili z Adornovy Teorie polovzdělanosti, vyšla už před půlstoletím, že si pak nepovšimli ani aktuální analýzy K. P. Liessmanna, který před osmi lety musel postoupit dál než T. W. Adorno a burcovat už Teorií nevzdělanosti. Cesta byrokratizace v základním školství (špatné testy), snahy dostat univerzity pod státní kuratelu, zbavit je autonomie, sotva se tam vrátila, a dosadit do senátů manažery pod záminkou sepětí s praxí, přičemž víme, jak neblahou roli sehráli ve vyvolání krize. Jdeme však ještě dál než evropské univerzity, jež poškodil tak řečený boloňský proces, není nám jasno: je vzdělání veřejný či soukromý statek?, soustavně potlačujeme odvětví humanitní, ač bychom měli vědět, kam to vždy vedlo, pracujeme přitom s populistickými argumenty.
Že toto není divadlo? Arrabal? Je to komedie, pravda, ochotnická, ale komické prvky v tragické proměňuje profesionálně, a fest.
Komentáře k článku: Dědova mísa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
