Dědova mísa
Dnes se chci podělit o nápad na nový musical, snad ho s Milanem Uhdem dovedeme k cíli. Zatím má název MAGDALENA-AMADEUS.
Magdalena Pokorná, provdaná Hofdemelová, byla Brňanka Mozartovy doby a víme o ní díky Dlabačovu slovníku. Tam se v hesle Gotthard Pokorný píše o dceři brněnského regenschoriho v kostele sv. Petra a Pavla na brněnském Petrově, který se měl za pár let po brněnské návštěvě Mozartů 1767–68, před a po onemocnění Amadea neštovicemi v Olomouci, stát biskupským chrámem, zatímco v Olomouci vzniklo arcibiskupství. Kněz Dlabač uvádí dvě zajímavé podrobnosti. Jednak píše o tom, že Gotthard, rodem z Prahy a tamtéž vystudovavší, odešel do ciziny a zde na Moravě se oženil – zjevný důkaz toho, že Morava byla po roce 1815 pro Dlabače jiná země než Čechy. Měli by si to uvědomit ti, co by dnes chtěli ve zpravodajství prezentovat Hodonín nebo Uherské Hradiště málem jako nejvýchodnější Čechy. A pak Dlabač poznamenává, že umění (zpěv, housle, klavír, snad i kompozice) Magdaleny, tehdy už provdané Hofdemelové ve Vídni, obdivoval sám velký Mozart.
Že by Mozart obdivoval Magdalenino umění, jak se domníval Dlabač, svědčí jen o jeho nevinné prudérii. Mozart málokoho obdivoval jako umělce a ve hře tedy byla Magdalena-žena. Jejím manželem byl Franz Hofdemel, soudní úředník, loterijní podnikatel a Mozartův častý věřitel a spolubratr v zednářské lóži Zu gekroennter Hoffnung. Mozart jako dlužník mu nabídl, že bude jeho manželku učit, a tak v posledním létě Mozartova života při dokončování korunovační opery La clemenza di Tito a komponování Kouzelné flétny vznikl mezi Magdalenou a Amadeem vztah, o kterém se psávalo, že nezůstal bez následků. A pak vše zřejmě vzalo rychlý konec. Magdalena, která už měla s Hofdemelem jedno dítě, mu zřejmě někdy okolo 4. prosince 1791, když se dozvěděla o tom, že Mozart umírá, řekla v afektu, kdo je otcem dítěte. Hofdemel ji v záchvatu zuřivosti pořezal břitvou, domníval se, že ji zabil, a proto se zastřelil. Magdalena však utrpěla jen povrchová zranění a za pár dní se vrátila domů. Noviny ve Vídni vedle sebe otiskly zprávy o vražedném útoku šílence a o smrti kapelníka Mozarta, aniž kdokoliv obě události spojil. Císař Leopold II. Magdalenu ospravedlnil, ale ona přece jen odešla porodit do rodného Brna, kde bylo dítě v květnu 1792 jako Franz Alexander Johanes Hofdemel zapsáno. Zemřelo o dva roky později. Poprvé v české literatuře na tento případ upozornil Zdeněk Mahler v knize Sbohem, můj krásný plameni, neviděl však nikdy matriční zápis, jinak by nemohl napsat, že Magdalena dala dítěti jméno Jan po sv. Joannesovi Chrysostomovi podle Mozartova dalšího jména: v zápise stojí jméno Ioannes Nepomucenus podle křtícího kněze Nepomuka Slováka. Už Beethoven a Carl Czerny o této příhodě věděli, Liszt i Carl Czerny si přijeli Magdalenu prohlédnout do Brna.
Není to krásný příběh? Ne ovšem jako regionální musical o Mozartově čtrnáctidenní nudě v Brně o Vánocích roku 1767 a po Novém roce 1768. Milan Uhde hned nahodil text: ge ge ge ge ge ge ge ge-ni-us, jak se podivují tehdejší Brňané nad zázračným mladíkem. A já dodávám Br-br-br-br- Br-no, Br-no hnus… A měly by tam být voskové figuríny, kanárek, drozd, Mozartovi psi, plné i prázdné zpívající sklenice punče, tančící losy, směnky a karty. To ale už je plně v rukou tvůrce libreta, já jako hudebník se chci už po tisící nechat unést géniem Amadea, kterého považuji spolu s Bachem, Vivaldim a Monteverdim za čtyři evangelisty hudby všech časů.
Komentáře k článku: Dědova mísa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
