Dědova mísa
I v rozkolísané době některá stará lidová úsloví zřejmě platí. Jedno mě napadlo, když do konkurzu na vedení Divadla Na zábradlí se překvapivě přihlásil Petr Štědroň. Vždyť to neměl zapotřebí, brněnská Reduta pod jeho vedením, spolu s tvůrčím kolektivem jde od úspěchu k úspěchu bez ohledu na krizi dramatické tvorby. Drama podle jejich představ není? S dramaturgyní a invenčními režiséry si ji tedy dokáže najít jinde: téměř kdekoli, v knihách, ve filmových scénářích, s nimiž nakládají svobodně, dávají prolínat nejrůznějším titulům, rozličným autorům v osobité koláži. Úspěšně. (Uplynula desetiletí, kdy naposled česká činohra byla pozvána na některý významný evropský festival. Ta léta českého divadla vidíme jako dávnou historii. Ostatně nebýt každoročního Pražského divadelního festivalu německého jazyka, nevíme, jak živě a moderně se dnes v Evropě hraje divadlo.) Evropskou scénu nyní zaujala brněnská Reduta. Byla pozvána na letošní Salzburger Festspiele s představením, jež si za námět vzalo Buňuelův slavný film Nenápadný půvab buržoazie.
Co to jenom Petra Štědroně napadlo, opustit zaběhnutý podnik a jít do nejistého? Že by platilo ono zapomínané V nejlepším přestaň? Vlastně není první, Dušan Pařízek s Davidem Jařabem, pravda s dávkou určité demonstrace, ukončili svou slavnou éru v Divadle Komedie docela nedávno. A také přestali v nejlepším. Oproti Štědroňovi měli sice důvod: nedostatečná podpora či spíše odpor městských radních – ti z tradice s blahovůlí přihlížejí spíše produkcím šmejdu pro cizince – znemožnily jim provozovat v Komedii mezinárodně uznávanou scénu na úrovni, kterou si stanovili. Snad proto, že byla moderní a programově znepokojivá? Štědroňovo rozhodnutí jít z lepšího do horšího, z divadla technicky lépe vybaveného do divadla, které mu neposkytne tolik scénografických možností, může být překvapivé – pokud si nevzpomeneme, že Ivan Vyskočil měl v Domě katolických tovaryšů jenom zapomenuté holé stěny a jakou rozpoutal divadelní revoluci vytvořením Divadla Na zábradlí. (Vlastně pak i on putoval od scény ke scéně stále miniaturnější, třeba v Nerudovce si divák připadal jako jeden z návštěvníků přátelského bytu až do té míry, že v Haprdánsovi snad jedinými rekvizitami byly předměty z běžné kuchyně. Ale to soustředění na slovo, na skutečnou hru bez divadelních špílců a scénických efektů! Čisté hravé divadlo.) Předpokládám, že brněnské z Reduty inspirovala éra apelativního divadla Jana Grossmana, který nejenom s havlovskou dramatikou vytvořil divadlo evropského úrovně a významu. Tehdy možná snáze, než to brněnští budou míti dnes. České kamenné divadlo stagnuje, zatímco jinde vývoj jde dál, a také nikoli jenom bavením diváka, ale naopak cestou stálého znepokojení.
Může tu být ctižádost vrátit Zábradlí po Grossmanovi na světovou scénu, bude to však znamenat proměnu ne snad repertoáru, ale jiného důrazu na text, na herce, kteří bez berliček jevištní techniky budou v blízkosti diváka, pocítí, zda se mu zrychluje či zpomaluje tep, a jak na ně a s nimi dýchá. Ostatně, nezdá se, že by tu byl divadelní úhor, jenom ho nehledat v tradičních divadlech.
Komentáře k článku: Dědova mísa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
„….pokud si nevzpomeneme, že Ivan Vyskočil měl v Domě katolických tovaryšů …“
Kdo si chce intezívně vzpomenout, má šanci denně v 11:30 poslouchat Vyskočilovy memoáry na ČRo 3 – Vltava.
03.05.2013 (11.04), , Trvalý odkaz komentáře,