Dědova mísa
Nedá mi to, a opět musím psát o knize. Ne že bych neměl jiné náměty, ale tato kniha je tak mimořádná, že se o ni musím podělit. Alena Wagnerová se dlouhodobě zabývá Sidonií Nádhernou a celou subkulturou vzniklou okolo Janovic a konce střední Evropy, jak autorka označila postupný zánik této kulturní entity. Tentokrát však Alena Wagnerová píše o Johannesovi Nádherném, bratrovi Sidonie, a o tom, jak studoval na pražské německé univerzitě a svá studia doplňoval tím, co autorka označila v názvu knihy jako Bol lásky prodejné. Johannes Nádherný dopoledne studoval na univerzitě, odpoledne a večer navštěvoval nejrůznější pražské nevěstince. Kniha má dvě příznačná motta: Šel jsem kolem bordelu, jako by to byl příbytek milenčin – Franz Kafka. Vše, co hýbá zemí v jejích hlubinách i výšinách a obšťastňuje ji, se zrodilo z bytí ve dvou – Johannes Nádherný.
Kniha je především studií o skrývané, tušené i zjevné sexualitě přelomu století, o hrozbě pohlavních chorob, děsících všechny od císařské rodiny až po Růženky, Marušky, Mitzi, Boženy, které Jeníček navštěvuje a některé z nich si zve do bytu. Alena Wagnerová přispěla k sociálním dějinám Česka konce 19. století možná víc, než zamýšlela. Ukázala totiž na mnoha dopisech ubohých erotických proletářek, které v řadě případů uveřejnila formou faksimile, zoufalou snahu o společenské povznesení skrze domy radosti, které sice nevyžadovaly úmornou práci, ale ve většině případů dívky a ženy poutaly dluhem trvale k místu působnosti, a tak připomínaly dnešní zaměstnavatele otrockých profesí, kteří obvykle zavírají pasy a osobní doklady svých zaměstnanců do trezorů.
Nevím, jak dalece jí šlo jen o společenskou rovinu těchto nedávných dějin české prostituce – tu si ostatně pojistila připojenou studií Mileny Lenderové Prodejná láska v časech barona Nádherného. Jeníček Nádherný, jak ho dívky často oslovovaly, byl asi hodný člověk, který se teprve hledal, a než se začal nacházet, zemřel. Nákaza syfilidou, která ho poznamenala, mu podstatně změnila život. Přiznám se, že kromě salonů Nádherných mě také a víc zajímá život těch, které jejich návštěvníky obšťastňovaly. Kdežto Alenu Wagnerovou zajímá prvořadě Jeníček Nádherný, jeho „objekty“ bere jen jako jakési „sociální oběti doby“. Připojená studie Mileny Lenderové to zřejmě měla vykompenzovat, aniž by si autorka špinila ruce, jenže lépe by problém pojednali i sociální historikové minulé éry. Škoda.
Končím citátem ze školáckým rukopisem psaného dopisu: Milovaní Jeníčku, … Tak už zase sloužím v Českych Budějovicích čísla 12. Tak když dovolíš abych ti vše vypsala tak mi odepiš. Zdraví tě tvá známá Nováková Marie.
Pro budoucí divadelní inscenaci, kterou by měl někdo z tohoto zdroje vytvořit, navrhuji název: Růženka, Mitzi, Maruška: není to Nádherný?!?
Komentáře k článku: Dědova mísa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
