Dědova mísa
Režisér Jiří Adámek konstatoval mimo jiné v televizním pořadu Zrcadlení, že scénické výsledky alternativního divadla je možné posuzovat jenom individuálně a konkrétně; nelze formulovat nějaké obecné principy, jež by definovaly souhrnně poetiku alternativy. Tendence vymezit divadelní alternativu a postihnout nějaké její fundamentální znaky ovšem existují. Možností v tomto směru není málo; nechci je rozvádět ani zmnožovat – byť od počátku devadesátých let na tuto problematiku jako pedagog divadelní fakulty vytrvale narážím; při uvažování o současném divadle i o historickém kontextu se ten pojem vynoří a opět a opět se ptám studentů, jak alternativu chápou, a hlavně: jak ji v oboru, jejž studují a jemuž se budou věnovat, hodlají uskutečňovat, neboť většina z nich nemá k tradičním divadelním postupům vztah.
Nedávno jsem se k tomuto tématu přiblížil z úplně jiné strany. Na jubilejním 50. Šrámkově Písku – celostátní soutěžní přehlídce amatérského divadla, jež se nazývá experimentálním a je především hledáním, i když výsledek může být zcela pochybný – se sešla představení dvou souborů, která mne k této problematice přivedla. Pokládám scénický tvar, jejž obě inscenace předvedly, za osobitou a nepřehlédnutelnou inspiraci na poli současného alternativního divadla. Pojmenování scénických tvarů, jež programy k těm představením uvádějí, vypovídají ledacos o podobě jejich scénování. Geisslers Hofcomoedianten Kuks ji formulují takto: Divadelně-interaktivní výstava o sv. Ambrožovi a pokání císaře Theodossia pro 9 hereckých exponátů, jezuitský zpěv a kurátora podle stejnojmenné jezuitské hry sv. Edmunda Kampiána (1540–1581)… Divadlo Kámen z Prahy charakterizuje své představení nazvané Asi zahrada touto větou: Příběh a koncert o zahradních kráterech a létajících předmětech těžších než vzduch.
Co mne na těchto souborech nejvíce přitahuje, je to, že jejich scénování pramení z dlouholeté, systematické, soustředěné, neúnavné aktivity, jejíž východiskem i cílem je hledání současné jedinečné alternativní poetiky neoddělitelně spojené s pěstováním a kultivováním ansámblu. Používám toto slovo záměrně, abych zdůraznil, že skupina lidí v daném souboru je spojena vůlí nést trvale společnou odpovědnost za svou volbu. Nejde jim o okamžitý aktuální výsledek, o vyprodukování jednoho projektu. Rozvíjejí v plynoucím čase nejhlubší důvody a zdroje svého přesvědčení o tom, že právě tímto konkrétním způsobem naplní smysl svého hledání alternativních možností divadla. Není náhodou, že začínali a nadále ještě působí na půdě amatérského divadla, kde míra a síla institucionální správy a institucionalizovaného řízení je minimální, dnes prakticky nulová. Má to samozřejmě své nevýhody, zejména ve sféře provozní a finanční, ale zdá se, že z hlediska alternativy jisté výhody převažují. Nezávislost na jakékoliv institucionalizaci otevírá volný, ničím nevymezovaný prostor pro onu systematičnost, která dovoluje důsledně uskutečnit divadelní tvoření jako samosprávnou a autoregulační činnost. Tato činnost se nepochybně, je-li kvalitní a originální, posléze dostává do prostoru institucionalizovaného divadla a získává si v něm místo pro sebe. Současné působení Divadla Kámen a Geisslers Hofcomoedianten tento trend potvrzují. Zároveň však kladou obecnější otázku, zda tento průnik do sféry institucionality tím, že přesně na tomto poli celou svou váhou a rozlohou prokáže jinou možnost divadla, není jedním z rysů, jež utvářejí alternativu v její formující zásadní rovině.
Komentáře k článku: Dědova mísa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
