Krotký dejvický rozhovor
Ačkoli v programu k nejnovější inscenaci Dejvického divadla je autor předlohy, Nizozemec Theodor Holman (*1953), vylíčen jako velký provokatér a skandalista, zdejší Interview vyznívá konvenčně a krotce.
Veronika Khek Kubařová a Jaroslav Plesl v inscenaci Interview FOTO HYNEK GLOS
Na začátku, psal se rok 2003, stál scénář k filmu Interview jeho přítele, o rok později islamistickým extremistou zavražděného režiséra Thea von Gogha. Do role seriálové herečky, za níž přijde politický novinář, který s ní ne úplně dobrovolně má udělat rozhovor, obsadili nizozemskou televizní herečku, moderátorku a zpěvačku, tehdy osmadvacetiletou Katju Schuurmanovou. Do nizozemských kin na snímek ovšem dorazilo necelých osm tisíc lidí. Přesto byla předloha úspěšně prodána do USA, v roce 2007 vznikl stejnojmenný remake, který režíroval a reportéra v něm hrál Steve Buscemi, Katju ztělesnila Sienna Millerová. Tato verze se promítala i u nás (a roku 2011 dokonce vznikla verze v hindštině). Divadelní podoba Interview, tedy přinejmenším ta dejvická, je ořezaná na dialog herečky a novináře, zatímco stejnojmenný film jak von Gogha, tak Buscemiho je více zalidněn a trvá o pár minut déle než devadesátiminutová pražská inscenace hraná bez přestávky.
Novináři Pierrovi je pětačtyřicet, herečka Katja je přinejmenším o generaci mladší. On si myslí, že ona je bohatá, povrchní hvězdička; ona se domnívá, že se do jejího bytu dostavil cynik, ignorant, nepřipravený náfuka, který aktuálně žije chystaným pádem vlády – a podle toho pak jejich rozhovor bude vypadat. Oba se ve svých výchozích postojích zprvu utvrzují, jenže netrvá to dlouho, aby se původní představy nahlodaly, z jednoho i druhého začnou padat slova, jež působí jako přiznávání toho, že vše je trochu jinak, a snad i jisté pokání. Pierre s Katjou se k sobě psychicky i fyzicky přibližují, a zase hned odtahují – a to opakovaně. Oba však byli jeden před druhým po celou dobu více ve střehu, než se to jevilo, každý z nich si hájil svoje, hrál svoji hru, jak se vyjeví v pointě.
Martin Myšička, tentokrát v roli režiséra, nic nikomu nekomplikoval. Důraz klade na hereckou akci, na dobré řemeslo Jaroslava Plesla a Veroniky Khek Kubařové. Dle mého soudu byl Plesl na premiéře o špetku posazenější, odstíněnější, jakkoli byl tím na pohled méně nápadným, civilnějším, střídmějším. Scénografické řešení navrhl Dáda Němeček s paradoxním výsledkem: scéna je téměř funkcionalisticky holá, mění se na ní pouze několik málo propriet v Katjině kvartýru (především sedačka, která ilustruje stav vztahu dvojice), ale přestavby vyžadují natolik přímé intervence kulisáků, že se při děkovačce jdou uklonit spolu s herci…
V zásadě není Interview moc co vytýkat, jde prakticky ve všech ohledech o řemeslně zvládnutý komorní, provozně úsporný, téměř zájezdový kousek – nejen co do „skladnosti“, nýbrž ovšem i co významu. Protože, marná věc, text ořezaný na dialog Katji a Pierra je pouze o vytváření zdání a sám pouhé zdání (hloubky) vytváří. A proto je uvedení Interview v oceňovaném Dejvickém divadle problematické, pokud ovšem populární pražská scéna nechce nyní uvádět trháky bezmála lidového rázu a vyššího populáru, což platí nejen o Interview, ale i o předešlé letošní premiéře, inscenaci Vzkříšení; nicméně Interview vychází „lido-demo“ požadavkům vstříc ještě o poznání více.
Josef Chuchma
Autor je redaktorem Lidových novin
Dejvické divadlo – Theodor Holman: Interview. Překlad Michal Kotrouš. Režie Martin Myšička. Scéna Dáda Němeček, kostýmy Katarína Holá, hudba Matěj Kroupa, dramaturgie Eva Suková. Premiéra 3. prosince 2016.
Komentáře k článku: Krotký dejvický rozhovor
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
