Denisa Barešová
(1995) Herečka. Jako malá byla členkou Dismanova rozhlasového dětského souboru, později působila v umělecké skupině OLDstars. Na DAMU studovala v ročníku Darii Ullrichové a Jana Nebeského, jejími pedagogy byli Petra Špalková, Marie Štípková, Ladislav Mrkvička a Daniel Špinar. Jako holčička se objevila na jevišti ND Praha v roli Adélky v inscenaci J. A. Pitínského Babička. Je členkou souboru pražského Švandova divadla. Naposledy v inscenaci Hadry, kosti, kůže režiséra Martina Františáka ztvárňuje současně Janu Werichovou a Kačenku Holanovou, dcery ústředních hrdinů. Ve filmu režiséra Roberta Sedláčka Jan Palach hrála Helenku, přítelkyni ústředního hrdiny.
Co vás přivedlo k divadlu/umění
Máma mě přihlásila do Dismanova rozhlasového dětského souboru. Tam všechno začalo.
Největší divadelní/umělecký zážitek
Mám jich stovky. Naposledy – jako pro diváka – to byla inscenace Martina Františáka Neviditelný v MDP. A beru-li vaši otázku jako herečka, bylo to natáčení filmu Bohdana Slámy Krajina ve stínu.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Je mi líto, že jsem se nikdy nepotkala s Borisem Rössnerem a Petrem Čepkem. S Ladislavem Mrkvičkou, mým drahým pedagogem, už jsme se dlouho neviděli, musím mu napsat a vytáhnout ho na víno. Z žen je to Daniela Drtinová. Strašně bych si s ní chtěla pokecat. Anebo s Natalií Portman…
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Jsou to právě ty hry a náměty, na kterých bych v následujících dvou letech měla pracovat. Strašně bych se o to chtěla podělit, ale nemůžu… Ani jednu věc nechci zakřiknout.
Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte a proč
Mám je ráda všechny, nejdál mám k výtvarnému umění, na to jsem antitalent, nicméně cením ho úplně stejně jako ta ostatní. Mám trochu pocit, že se na jevišti i před kamerou navzájem vyhýbáme s komediálním žánrem, a ráda bych si s ním podala ruku.
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Nejblíž je mi vypravěčka a protagonistka knihy Pavly Horákové Teorie podivnosti. Přečtěte si ji!
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Miluju přírodu, takže každou vteřinou obdivuju něco jiného. Zrovna dneska jsem byla pyšná na své kaktusy, že se tak krásně vyklánějí za sluncem. Nedávno jsem byla na Vysočině u pramene Jihlavy, cestou k němu mě z jedné strany doprovázela srnečka a z druhé zajíc. Taky jsem se na farmářském trhu nemohla odtrhnout od rajčat na větvičce… A právě mi z limonády vylezl minišnek. To už zas tak příjemné není…
Etické či jiné hranice, za které byste nešla
Pro mě je momentálně důležité nemít v životě osoby, které vaše hranice zesměšňují nebo vás nutí ty hranice překračovat.
Umělecký/divadelní sen
Takovým mým konstantním uměleckým snem je pracovat s lidmi, kteří mě posouvají dál, záleží jim na mně a mají touhu sebe i mě permanentně zlepšovat. Jsou přísní ke mně i k sobě.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění
Rozhodně bych byla cukrářkou a podnikatelkou. Pečení všemožných sladkostí patří k mým největším koníčkům.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Kritika mě přirozeně zajímá. Snažím se na ní nelpět, což se mi daří. Nevyhledávám ji, ale když na nějakou narazím, přečtu si ji. Nebo prolétnu nástěnku v divadle, když mám chvilku. Ale jediný názor, který se mi dostane k srdci, je od přátel a rodiny.
Komentáře k článku: Denisa Barešová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
