Ingredience se nespojily
Na Hudebním festivalu ve Znojmě každý rok připraví výjimečnou produkci. Recept mají jednoduchý, ale účinný: najít pozoruhodné dílo, vhodný prostor, kde ho uvedou, a špičkové interprety a inscenátory. Jak prosté, a skoro by namístě byla otázka, proč to tedy tak jednoduše nedělají všude. I na to je myslím jednoduchá odpověď: dobře vybrat a dobře obsadit mohou jen ti, kdo se vyznají a nebojí se nevyzkoušeného, jako producent Jiří Ludvík. A důvěru v projekt jistě musí mít i donátoři.
Na choreografii se nejdříve poznalo, že Haydnova kompozice nemá schopnost celý jevištní aparát zastřešit FOTO PETR VOKUREK
A přece to tentokrát tak úplně nevyšlo. Přitom na první pohled bylo všechno velmi nadějné: dramaturgický objev takřka neznámé operní pantomimy Johanna Michaela Haydna z roku 1767 Der Traum / Sen, výměna původního, ve své době jistě zábavného libreta za patřičně bizarní vzpomínání Arnošta Goldflama na své rodiče, přizvání Radima Vizváryho k režii a choreografii i s jeho skupinou tvárných mimů, vynikající obsazení sopranistkou Markétou Böhmovou, kontratenoristou Thomasem Lichteneckerem, a dokonce proslulým basistou Štefanem Kocánem pro jediný nedlouhý výstup. K tomu brilantní Czech Ensemble Baroque Orchestra vedený odborníkem na starou hudbu dirigentem Romanem Válkem – co si přát víc? A to ještě komplikovaný tvar pomáhal vyřešit dramaturg Opery Národního divadla Ondřej Hučín.
Jenže všechny ingredience podle osvědčeného receptu se tentokrát prostě nespojily, zůstaly na vzdušném pódiu, vystavěném a jako vždy působivě nasvíceném v jízdárně Louckého kláštera, jaksi samy za sebe. Arnošt Goldflam coby Vypravěč předčítal z knihy povídek příběhy ze svého dětství, ostře ironicky, slušelo mu to v hedvábném pyžamu v altánku mezi růžemi a skvěle se jeho povídání poslouchalo. A osobitým herectvím přispěl k humorným situacím, jimiž Vizváry naštěstí nešetřil, ale ani je nepřeháněl, tak akorát! Árie odezněly brilantně, mimům Vizváry vymyslel podivuhodné akce na prahu přízemní akrobacie. Nejlepší mi přišel pantomimický souboj.
Jenže právě na choreografii se nejdříve poznalo, že ty pěkné perličky není na co navléct, že Haydnova kompozice prostě nemá schopnost celý jevištní aparát zastřešit a zdůvodnit. Řečeno na rovinu, ta hudba zestárla do běžného spotřebního zboží. Dirigentovi a orchestru se nedá vytknout to nejmenší, naopak je třeba je pochválit za jemně vycizelované hraní a předpokládám, že Válka také za možná podstatné zkrácení původní partitury.
Že problémem je sama hudba, se názorně provalilo ve chvíli, kdy Kocána, který už usedl mezi diváky, znovu vytáhli na jeviště a nechali famózně zazpívat Osminovu árii z Mozartova Únosu ze serailu, čímž deklasovali Haydnovu kompozici definitivně. Nepomohl ani Haydnův slavnější starší bratr Joseph, jehož Symfonii č. 26 d moll „Lamentatione“ zahráli místo předehry. Inu, stará muzikantská moudrost praví, že jen opravdu výjimečně upadne v zapomenutí dobré dílo.
Nicméně provedení úspěch mělo mimo jiné zřetelnou snahou renomovaných tvůrců tvořit, vymýšlet si, fantazírovat, protože to bývá cennější deviza než vlastní výsledek. Zvláště v časech pandemického šílení, kterému se nejlépe čelí tvorbou. Takže jsem ve Znojmě nakonec přece jen strávil hodně pěkný a inspirativní večer.
Hudební festival Znojmo – Johann Michael Haydn: Der Traum / Sen (1767, MH84). Operní pantomima o dvou dějstvích, původní scénář Florian Reichssiegel, nový scénář Ondřej Hučín a Radim Vizváry na motivy vzpomínek a povídek Arnošta Goldflama. Hudební nastudování a dirigent Roman Válek, režie Radim Vizváry, scéna a kostýmy Marek Cpin, hudební provedení Czech Ensemble Baroque Orchestra. Premiéra 24. července 2020 v jízdárně Louckého kláštera ve Znojmě (psáno z druhého ze tří představení 25. července).
Komentáře k článku: Ingredience se nespojily
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
