Dětská hra

Na chodník nebo na chodbu pohodíte naditou peněženku. Na niti nebo na vlasci. A čekáte. Nejste vidět…

Někdo přijde a sehne se.

Vím, že to znáte.

Vykouknete a můžete se jim vysmát.

Člověk čistého srdce vám bude chtít roznejtovat držku. Pokrytec promluví v klidu o tom, že to přeci chtěl odevzdat…

Z těch se pak líhnou politici, faráři nebo skutečně slušní a bohabojní lidé. Ale kolik takových je?

Závěry nebo poučky bych z toho nevyráběl, to je moc laciný. Nechte to jen jako hru.

Hra druhá:

… představ si, že jdeš krajinou. Jak bude vypadat, jaký bude počasí atd. Najdeš nádobu – jaká je? Pak klíč, potkáš zvíře, taky ženu… a furt se blbě ptáte, co to bude, popiš…

Dojdeš ke zdi. Co uděláš? Přelezeš, nebo jen nahlídneš, co je za ní… A když přelezeš, co tam bude?

Pokud je krajina za zdí skoro stejná jako ta vymyšlená před zdí, je to…

Jsou i tací, co se pokusí zeď obejít, ale cestou narazí na řeku. A tak znova do něj. Co to bude za řeku? A co uděláš? Chceš se dostat na druhou stranu, nebo se vrátit?

Dál už to domyslí každej. Jen bacha, abychom neuvízli v psychologickým blátě.

Nemusí to být krajina, to je jen moje úchylka krajináře, zahradníka. Klidně se ptejte na město, vesnici nebo… si vymyslete cokoli.

Jde jen o to, tázanýho vyprovokovat ke spolupráci, aby si jako představoval…

Taky vás může hned na začátku poslat do…

Stalo se mně to a nevím už teď, proč jsem si toho člověka skoro vážil.

Rady na cestu tazateli:

Jste něco jako vyšetřující soudce.

Nenechte se ukolíbat podrobnostmi a rychle palte další záludnou otázku.

Trvejte na vykání, to je taky finta.