Díky za vše, Ljubo
Nabídku na tykání jsem od Ljuby Klosové obdržela až několik dnů před jejím odchodem, po třiceti letech vztahu, který si dovolím nazvat postupně sílícím přátelstvím. Ta prodleva patřila k jisté noblese, hodící se spíše do 19. století, kterému paní doktorka Klosová věnovala většinu svého vědeckého zájmu. Velice jsem si té cti považovala.
Ljuba Klosová FOTO Markéta Trávničková
Vděčná jsem i za to, že jsem zažila v plné síle starou poctivou teatrologickou gardu a jako pozoruhodný, ale vlastně příznačný mi připadá fakt, že nejvíc ocenění se mi dostalo od osobností v oboru nejváženějších, od Františka Černého, Evy Šormové a Ljuby Klosové. Měli zájem a udělali si čas číst texty kolegů o dvě a více generací mladších, což se dnes – pochopitelně s výjimkou pedagogů, kteří to mají v popisu práce – spíš neděje. V honbě za RIVovými body na to nenalézáme prostor.
Ljuba Klosová pocházela ze starého hereckého rodu, její pradědeček Antonín Chlumský hostoval už v Prozatímním divadle a desítky rolí vytvořil v Národním divadle v Praze i Národním divadle v Brně. Jeho zeť Hanuš Klein provozoval hereckou společnost, divadlo hrály všechny tři jeho dcery, z nichž Marie Cimlerová byla maminkou Ljuby Klosové. Ta se divadelním prknům vzdálila, ale ne daleko. Začala studovat literaturu na pražské filozofické fakultě, zažila ještě přednášky Václava Černého nebo Jana Mukařovského, ale jakmile byla otevřena jako samostatný obor divadelní věda, Ljuba Cimlerová se stala jednou z jeho prvních studentek. Stejně tak stála v roce 1956 spolu s Vladimírem Procházkou a Lyou Říhovou u zrodu akademického pracoviště nazvaného Kabinet pro studium českého divadla, kde strávila naprostou většinu profesního života v době, kdy zde vznikala stěžejní teatrologická díla. Byla hlavní redaktorkou a spoluautorkou třetího svazku Dějin českého divadla, vytvořila stovky hesel především hereckých osobností do několika lexikografických publikací, v závěru kariéry zejména pro projekt Česká divadelní encyklopedie. V tuzemských i zahraničních odborných časopisech (Divadelní revue, Scéna, Ochotnické divadlo, Recherches théâtrales, La revue d’histoire du théâtre, Teatro in Europa, Slovenské divadlo aj.) publikovala desítky statí. Neodříkala se ani pedagogické činnosti, na DAMU byli jejími studenty například Josef Topol nebo Jan Tříska, na FF UK Vladimír Just, Jana Patočková, Hana Konečná a mnozí další. Přetěžké disciplíně zvané analýza jevištního herectví bez možnosti autopsie se Ljuba Klosová věnovala v knižních monografiích Kolárové o třech představitelích slavného hereckého rodu, kterou považovala za své nejlepší dílo, nebo Život za divadlo o Marii Hübnerové, jež byla naopak nejúspěšnější. Do 20. století autorka nahlédla při spolupořádání výboru z korespondence a vzpomínek Faustovské srdce Karla Högera. Všechny její práce se na důkaz, že se tyto dvě skutečnosti nevylučují, vyznačují nebývalou čtivostí, která se od vědeckého textu, navíc založeného na pečlivém studiu dobových pramenů a dostupné literatury, obvykle neočekává.
Od počátku mého působení v Divadelním oddělení Národního muzea jsme se s Ljubou Klosovou potkávaly při zasedáních akvizičního poradního sboru, jimž vznešeným způsobem předsedal František Černý. Všechna jednání zahajoval promluvou nazývanou zpráva o stavu unie, tedy teatrologické obce. Pro celé oddělení i všechny členy komise to byl svátek, který si na rozdíl od dnešní hektické doby, kdy členství v poradním sboru našeho oddělení v některých případech existuje pouze na papíře, nikdo netroufl, ale ani nechtěl opomenout.
Mezi poklady nejvzácnějšími si schovávám tři rukou psané dopisy od Ljuby Klosové. Poslední z nich končí větou: Díky, že jste! To já moc děkuju, že jsi tu byla, milá Ljubo. I za naději, že i v tvém úctyhodném věku bylo možné obdivovat zájem o svět vezdejší, bystrý úsudek a zejména neobyčejnou lidskou statečnost.
Komentáře k článku: Díky za vše, Ljubo
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
