Divadelní noviny > Názory – Glosy
Divadelní bar
Všechno o fungování divadla se dozvíte v divadelním baru. Stačí si tam sednout odpoledne po zkoušce a hned víte, co se zkouší, kdo s kým momentálně chodí nebo se už rozchází, kdo koho zrovna nesnáší, kdo včera zapařil apod.
Divadelní bar je něco jako zažívací ústrojí divadla; pokud se problémy nestráví tam, pak už nikde. Ale i toto na pohled mírumilovné prostředí má svá tvrdá pravidla. A pravidlo číslo jedna jakéhokoli baru zní: zaplať. Pro šéfa divadelního baru jsou i ty největší hvězdy souboru mnohdy jen obejdové, kteří tam mají sekyru. Není proto divu, že se každý raději pohádá s ředitelem divadla než s šéfem divadelního baru.
Mít otevřený účet v divadelním baru má i své stinné stránky. Mně se například stalo, že jsem zašel do divadelního baru, kam jsem rok nechodil, a nestačil jsem se divit. Tolik se toho změnilo! Bylo vymalováno, stolky byly jinak rozestavené a k mému úžasu mě tam čekal i dluh na účtu, který si tam nějaký vtipálek založil na mé jméno. Hned jsem si představil bujaré večírky, které si na můj účet užíval, a tiše mu záviděl. Protože večírky v divadelních barech jsou… No, to si nechám na jindy. Snažil jsem se to vysvětlit. Šéf baru se jen blahosklonně usmíval, ale zjevně mi nevěřil ani slovo, a tak mi nezbývalo než zaplatit.
Jméno toho vtipálka jsem samozřejmě nikdy nezjistil, ale od té doby si ve všech divadelních barech raději kontroluji, jestli si tam náhodou někdo nezaložil účet na Egona.
Komentáře k článku: Divadelní bar
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
