Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 3)

Čeření vod, hledání a zpochybňování. 21. ročník Divadelní Flory Olomouc se rozhodně nenese v duchu poklidného sledování konejšivých představení. Naopak, názorové pasivitě i uzavřenému nahlížení žánrů a forem se tvůrci vyvarovali jak vůči divákům, tak k sobě samým.

Dotazování se po smyslu a opodstatnění divadla a jeho hranicích bylo hlavním tématem druhé části dvoudenní mezinárodní konference Za hranou, na níž vystoupili divadelníci z celkem deseti zemí Evropy. Může divadlo změnit svět? Jak dosáhnout otevřeného dialogu tvůrců s diváky a jejich co možná největší sounáležitosti? Konference byla zacílena na problematiku, která v neděli, ve třetím festivalovém dni, nabyla ještě konkrétnější podobu a hlubší ponor.

Konkrétní podobu každého představení udávají jeho aktéři. FOTO archiv DF

Vcházím do místnosti starobylého freskového sálu Divadla na cucky, abych se spolu s dalšími patnácti diváky zúčastnila představení Eau de vie / (Mo)mentální herec. Nic než dva pruhy černého baletizolu, zvukový pult, několik předmětů čekajících v rohu místnosti na to, až je někdo vezme do hry. A pak samozřejmě účastníci, kteří udávají konkrétní podobu představení. Konkrétní podobu každého představení tak udávají jeho aktéři. Sníme spolu kedlubnu, zněla jedna z informací slovenských tvůrců, tanečníků a performerů Lucie Kašiarové a Petera Šavela. Budeme vnímat a poslouchat. Sebe a druhé. Nic není špatně. Důležitá je věrnost přítomnému okamžiku.

Představení se podobalo spíše divadelní dílně či workshopu. FOTO archiv DF

Představení se podobalo divadelní dílně či workshopu. Bylo vysoce interaktivní a bez diváckého zapojení by zcela ztratilo smysl. A to i navzdory tomu, že impulsy do dění vnášeli především oba performeři. Sleduji Petera Šavela, jak vyjadřuje své vnitřní napětí zhruba půlminutovým skákáním. Začíná být značně vyčerpán. Blíží se ke mně a s hlasitým oddychováním se mi svalí k nohám. Uléhá na mě a chytá za ruku. Dávám mu dlaň před ústa, abych nablízko cítila jeho dech. Později ruku zvedám a on její pohyb následuje. Symbolicky ho předávám jiné účastnici.

Inscenace The Situation je zpestřena akrobatickými parkourovými skoky Palestince Karima (Karim Daoud) FOTO ARCHIV SOUBORU

Účastí na představeních alternativních divadelních forem zakouším stírání hranic, oscilování na tenké hraně mezi hercem a divákem, divadelní fikcí a skutečností. Pokud budeme pouze naivně optimističtí, zhloupneme. Je třeba dívat se na to, co se děje. Zobrazovat realitu, zaznělo na již mnou zmiňované konferenci.

Zásadní byla v tomto ohledu očekávaná politická inscenace The Situation souboru Maxim Gorki Theater z Berlína, jež se zabývala konfliktem na Blízkém východě. Režisérkou a spoluautorkou kolektivního scénáře, jehož příprava zabrala největší čas vzniku této inscenace, je kmenová režisérka divadla Yael Ronen. Příběhy částečně vycházely ze skutečných životních událostí protagonistů, jimiž jsou lidé různých národností, kteří se v minulosti přestěhovali do Berlína. Izraelka, Palestinec, Syřan a Němec (původem však Kazach) reflektovali v několika jazycích (němčině, angličtině, hebrejštině či arabštině) kontroverzní politickou situaci ve svých zemích i v Německu. Důležité pro její přijetí bylo, že je inscenace postavená především na humoru a komických momentech, jež vznikají jako důsledek různosti jazyků a charakterů postav. Tvůrci zobrazují klišé a předsudky, které vůči cizím národům, jiným náboženstvím a obecně menšinám máme my, Evropané, a které mají naopak lidé z Blízkého východu vůči nám. Navzdory tíživým a značně nepřehledným politickým situacím v daných oblastech a osudům lidí v nich vedl tento inscenační princip ke zdravému diváckému i hereckému odstupu a potřebnému nadhledu. Smích se tak přirozeně snoubil s vědomím nutnosti se k nepříjemné problematice osobně stavět. Snad pro oboustrannou zkušenost s nesvobodou vzali tvůrci a diváci zkušenost těch druhých za svou.

Důležité bylo, že je inscenace postavená především na humoru. FOTO archiv DF

Pro mne však k divácké připravenosti výrazně přispěla letošní důmyslně budovaná festivalová dramaturgie, která skutečně vede k otevírání se a zdravému zpochybňování nejen politických názorů, ale také osobních hradeb. Pro festival jako by se stala příznačnou cyklická snaha vycházet od sebe k druhým a navracení se od druhých k sobě. Dokážu měnit svět, když mluvím divadelním jazykem, řekl na konferenci Za hranou režisér a herec Jiří Havelka.

A tak lze vyjít vstříc dalšímu festivalovému dni a s opatrností pozorovat, naslouchat a třeba i změnit své vlastní těžiště. Pro mě však se zásadní otázkou: Kde začíná a končí naše schopnost překračovat hranice? Je omezená časem jednoho divadelního workshopu či představení, anebo ji dokážeme v sobě nést déle? Jak dlouho?

///

O inscenaci The Situation jsme v DN a na i-DN psali v souvislosti s jejím hostováním v Praze loni na podzim v rámci festivalu PDFNJ:

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 4)

Dvakrát Maxim Gorkij Theater

///

O Divadelní Floře 2017 více na i-DN:

Rekordní Divadelní Flora

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 1)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 2)

…

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 4)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 5)