Divadelní Flora z jezuitských katakomb (No. 6)
NoD Qujiote: mimo jiné o těžkém údělu umělce a o divadelních klišé. Racek: o těžkém údělu umělce, v režii Daniela Špinara též o divadelních klišé. Korespondence V+W: o těžkém údělu umělce, zejména divadelníků. Spílání publiku… není ani třeba konkretizovat. Takže Flora, i když se letos tváří, že nemá ústřední téma, je přeci jen má! Je jím právě divadlo.
Právě Spílaní publiku vzbudilo zřejmě nejživější ohlas: diskutuje se o něm ještě mnoho dní poté a zdá se, že názor režiséra Dušana Pařízka, že by se něco podobného mohlo na olomoucké publikum zkusit i v rámci běžné sezony, nebyl tak docela mimo.
NoD Quijote, jevištní báseň (smí se to ještě používat?) režiséra Nebeského s úchvatným herectvím Davida Prachaře a Lucie Trmíkové. Na mne působila spíše jako velmi vtipná a notně bizarní klauniáda. Mnozí v ní ale odhalovali i notně hlubinné zážitky.
Ty jsem zas já viděl ve video mappingu skupinu VJ ROTS, která projekcí s názvem Epilog opanovala noční průčelí Moravského divadla. Úryvky z festivalových videozpravodajů, které točí neúnavný kolega Andy Fehu a orámovaná okna a vlysy divadelní fasády byly předehrou k mocným obrazům ze světa fantazie – trochu to svým zásvětní tematikou a obskurní monumentalitou připomínalo inscenace Zdenka Plachého.
Kladenské divadlo přivezlo Racka. Ve výtvarně podmanivé interpretaci Daniela Špinara se hrálo – kromě těžkého údělu umělcova – i o nenaplněných a marných láskách, tajných touhách, vztahu matky a syna. Duet (či duel) Aleny Štréblové a Štěpána Benoniho byl jedinečný. Představení sklidilo mimořádný ohlas, prý výrazně příznivější, než v domovském Kladně.
Zasloužený úspěch čekal i Dejvické divadlo s pokerovou konverzačkou Patricka Marbera Dealer ´s Choice. Herectví šestice dejvických herců je fascinující a zřejmě by stálo za to je sledovat, i kdyby hráli podstatné méně vtipnou hru v podstatně zkaženější inscenaci. Přesto je tahle pokerová partie v konkurenci Spílání publiku, Racka, NoDa Quijota nebo Korespondence V+W o něco chudším příbuzným.
Taneční program v Konviktu doplnila věhlasná skupina DOT504 výtečným duetem (opět: nebo duelem) Mah Hunt Lenky Vágnerové a Pavla Maška. Intenzivní běloskvoucí hříčka o vztahu muže a ženy, o lásce, o lovu, o proměně jedince ve zvíře… Opět silný zážitek a nadšený aplaus diváků. (Tady to zní už jako fráze: ale třeba z Kabaretu Hašek nebo Maestra a Markétky neodcházeli všichni nadšení).
K pravidelným návštěvníkům festivalu Divadelní flora, respektive šapitó v Konviktu, patří tak jako Vosto5 i komediant a divadelník Jiří Jelínek. S uskupením Divadlo DNO uvedl ve středu rozvernou hříčku na téma Bible Hospodin aneb Kdopak by se Boha bar, ve čtvrtek pak čirou improvizaci s Jiřím Knihou nazvanou cokoLIVE. Není to úplně můj šálek kávy, jakkoli Jelínkovu energii a invenci oceňuji. Nejvíce se mi líbila Groteska, kterou uvedl hned v úvodu Flory s domácím souborem Na cucky – díky pozoruhodnému projevu všech čtyř místních aktérů.
Ve středu se mocně oslavovaly narozeniny chváleného redakčního kolegy Varyše. Téhož dne slaví i režisérka Petrželková, což Varyš neopomine nikdy zmínit. Ta však přijela až o den později. A já byl mezitím, za kritiku od Hulce a Švejdy a za jízlivého povzbuzování zbytku redakce, sesazen z postu zástupce šéfredaktorky na řadového redaktora. Ještě že už festival končí. Třeba by mě nakonec vyhodili i z redakce vůbec…
Komentáře k článku: Divadelní Flora z jezuitských katakomb (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Martin J. Švejda
Milý pane Johane,
ano: „Přesto je tahle pokerová partie /Dealer´s Choice – pozn. mjš/ v konkurenci Spílání publiku, Racka, NoDa Quijota nebo Korespondence V+W o něco chudším příbuzným.“ Přesně to jsou ty věty, které mne zajímají. Které přinášejí podstatnou informaci o festivalu. Díky.
20.05.2011 (9.32), , Trvalý odkaz komentáře,