Divadelní fotografie (III) Sběratelství
Počátek fenoménu sběratelství fotografií je možné datovat do doby samotného vynálezu média fotografie. První fotografické sbírky vznikaly především na šlechtických dvorech a řada evropských panovníků patřila mezi jejich velké propagátory. Trend sbírání fotografií postupně následovala aristokracie, buržoazie i společenská vrstva spjatá s kulturou a uměním. Fotografie významných osobností byly nejen upomínkou a sběratelským artiklem, ale zároveň až do osmdesátých let 19. století předlohou novinové grafiky, protože soudobá technologie ještě neumožňovala fotografii jednoduchým způsobem tisknout. Obrazový doprovod v dobových tištěných médiích nebyl nijak rozsáhlý, ale i tak se některé snímky dochovaly alespoň v této podobě.
Alfréd Baštýř (1892), Imre Madách: Tragedie člověka, Národní divadlo, první snímky exponované během divadelního představení Divadelní sbírka NM, 32F420, Divadelní sbírka NM, 32F421
Ustálený rozměr fotografií umožňoval vkládat je do alb, která byla vyráběna přímo pro tyto formáty. Fotografie, které se staly zároveň obchodním artiklem určeným ke sbírání a zakládání do alb, byly především suvenýry s motivy krajinné fotografie a snímky nejrůznějších památek. Paralelně se však nabídka rozšířila i o portréty významných osobností politického a kulturního života. Fotograf Jan Mulač ve svém inzerátu v Divadelních listech v roce 1880 informoval, že na skladě jsou podobizny čelnějších všech členů královského zemského divadla. Sbírání fotografií zároveň pravděpodobně souvisí i s tím, že noviny a časopisy nedokázaly fotografie tisknout a vlastnit fotografii byl jediný způsob, jak si oblíbeného herce přiblížit. Atmosféru na fotografické výstavě v Palais de l’Industrie v rámci Světové výstavy v Paříži v roce 1855 zprostředkoval francouzský fotograf Nadar ve své autobiografii: Výsledek výstavy (…) byl především věnovaný novému úžasnému objevu [fotografii]. Publikum se tlačilo před mnohými portréty známých osobností, které ještě neznalo, před krásami slavných divadel, které doposud mohlo obdivovat jen z obrazů a nyní je před sebou vidělo jako živé. Alba, do kterých se fotografie vizitkového a kabinetního formátu zakládaly, byla honosná a na objemnosti jim přidávala tloušťka listů. Na přelomu 19. a 20. století se objevuje další dosud populární fenomén – fotografie jako pohlednice.
ANNA HEJMOVÁ
Komentáře k článku: Divadelní fotografie (III) Sběratelství
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
