Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 12)

    O mimořádný hudební zážitek se postaralo pražské Národní divadlo, když ve Stavovském divadle koncertně uvedlo u nás zřídka hranou operu Wolfganga Amadea Mozarta La clemenza di Tito pojednávající o intrikách proti římskému císaři Titovi a jeho shovívavosti vůči jejich iniciátorům. Opera se tak vrátila, ovšem na pouhé dva večery 10. a 11. května, do divadla, kde byla v roce 1791 za Mozartova řízení poprvé provedena.

    Operu s renomovanými zpěváky a orchestrem a sborem ND nastudoval a dirigoval francouzský specialista na hudbu 18. století Marc Minkowski. FOTO archiv

    Nyní ji s renomovanými zpěváky a orchestrem a sborem ND nastudoval a dirigoval francouzský specialista na hudbu 18. století Marc Minkowski (nar. 1962). A to strhujícím způsobem. Nabídl nám Mozarta velmi emotivního, vášnivého i něžného, téměř romantického. Opera seria na Metastasiovo a Mazzolovo libreto se pod jeho rukama změnila z nádherného muzeálního exponátu v dílo živé současnosti.

    Orchestr ND podal výkon na vysoké technické úrovni a ve výrazných dynamických kontrastech. FOTO HANE SMEJKALOVÁ

    Orchestr ND podal výkon na vysoké technické úrovni a ve výrazných dynamických kontrastech. Vynikající Luca Oberti hrál sólově na historický kladívkový klavír nejen bohatě vypracované doprovody recitativů, ale také generální bas s orchestrem, jak bylo za Mozarta zvykem. Znamenití klarinetisté orchestru měli ovšem k dispozici  jako koncertantní nástroj  jen basetový roh pro árii Vitellie. Part basetového klarinetu v árii Sesta musel být hrán na normální klarinet. Škoda, interpretace tak mohla být ještě věrnější. Při těchto áriích předstoupili sóloví instrumentalisté před orchestr vedle pěvce. Osobně považuji tento krok v koncertním provedení za dobrý nápad. Upozorní na sólový nástroj v orchestru.

    Hudba tu je opravdu v hlavní roli. Přitom provedení, ač koncertní, vůbec nerezignovalo na divadelnost. Orchestr hrál samozřejmě na jevišti, po jehož stranách podporovalo scénickou atmosféru pár kousků nábytku s rekvizitami. Sbor stál vzadu. Na minimálním prostoru, který před orchestrem zbyl, dokázali pěvci v civilním oblečení přesvědčivě rozehrát jednotlivé scény i árie. Tím, že se pohybovali zcela vpředu, docílili ještě intenzívnějšího kontaktu s publikem. Uznání patří i režijní spolupráci Romaina Gilberta.

    V titulní roli vystoupil vynikající norský tenorista Bror Magnus Todenes s průrazným, jasným a silným hlasem, přitom schopným koloratury. FOTO archiv autorky

    Minkowski přivedl do Prahy umělce mladší generace, s nimiž spolupracuje i při svých jiných projektech. Zpívali technicky výborně, s citem a obdivuhodným nasazením. Byli se svými rolemi naprosto sžiti. Takové výkony lze u nás slyšet jen výjimečně.

    V titulní roli vystoupil vynikající norský tenorista Bror Magnus Todenes s průrazným, jasným a silným hlasem, přitom schopným koloratury.Vitellii, strůjkyni zrady a intrik kolem Tita, výtečně ztvárnila lotyšská sopranistka Inga Kalna. Provedla náročný Vitelliin part bravurně v celém jeho rozsahu. Postavě dala potřebný výraz a dokázala i v tomto koncertním provedení vystihnout vývoj postavy. Ve skvělém světle se předvedla francouzská mezzosopranistka Ambroisine Bré v roli Sesta. Svůj part s obávanými koloraturami zvládla brilantně. Také její francouzsko-italská kolegyně Lea Desandre byla jako Annio naprosto přesvědčivá. V roli Servilie se blýskla brněnská sopranistka Markéta Böhmová a potřebnou důstojnost dal Publiovi i díky svému znělému hlasu Jan Šťáva. Velmi dobře zpíval i sbor (sbormistr Martin Buchta).

    Marc Minkowski a Ambroisine Bré. FOTO HANA SMEJKALOVÁ

    Koncertní provedení Tita prokázalo působivost a životnost této exkluzivní Mozartovy opery, kterou zkomponoval u příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem. A také její nadčasovost. Ta tkví v důrazu na charakter panovníka, vládce, představitele státu. Neboť on to je, kdo svým chováním ovlivňuje chování poddaných, obyvatel země, jejímž je zástupcem a představitelem.

    La clemenza di Tito bylo jedinečné představení po hudební stránce. A nesmírně aktuální ve vztahu k dnešku. Můžeme litovat, že tuto Mozartovu operu nevídáme na našich scénách častěji. Má hodně co říci.

    Národní divadlo / Stavovské divadlo, Praha – Wolfgang Amadeus Mozart: La clemenza di Tito.
    Dirigent Marc Minkovski, dramaturgie: Ondřej Hučín. Jediná uvedení 10. + 11. května 2018.

    ///

    Více na i-DN: Opera žije! (No. 1)


    Komentáře k článku: Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 12)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,