Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 15)
Největší atrakcí v nové inscenaci Nabucca Giuseppe Verdiho, kterou uvedl v premiéře 28. června soubor Národního divadla v Praze v Hudebním divadle v Karlíně (budova Státní opery je v rekonstrukci), měla být bezpochyby režie. Byla totiž svěřena světově proslulému tenoristovi José Curovi, který navrhl rovněž scénu a koncipoval světelný design.
Hudebně dílo nastudoval hudební ředitel Státní opery Andreas Sebastian Weiser. Nová inscenace v prostorném karlínském divadle však senzaci nevyvolala. Jakkoliv část publika na závěr aplaudovala vstoje a zahrnula Curu i některé ze sólistů voláním Bravo, přinesl tento Nabucco spíše rozpaky. Z hlediska inscenačního i hudebního.
Potvrdil, že je-li někdo vynikající pěvec, není automaticky i vynikajícím režisérem a scénografem. José Cura v programu uvedl, že nezasadí Nabucca do žádné z konkrétních kapitol historie vzhledem k tomu, že nemáme k dispozici nějaký nadbytek ´experimentálních koncepcí´, které by mohly posloužit jako vhodný rámec pro novou inscenační verzi. Že vytvoří inscenaci s „oproštěným přístupem k libretu“ a vedení herců bude „záměrně jednoduché“.
Jednoduchá scéna se stylizovanou stavbou chrámu či paláce poněkud zmenšuje stávající jevištní prostor. FOTO PATRIK BORECKÝ
Cura příběh nepřetváří, nedeformuje jej a nevnucuje mu násilně vlastní ideje. V tom spočívá plus této produkce. Jenže – herecké akce nejsou důsledně vypracovány, jiné jsou nelogické, dramatickým momentům chybí potřebná razance a přesvědčivost. Statičnosti je příliš a rodinné drama, které chtěl Cura vyzdvihnout, je čitelné jen obtížně.
Barevné, avšak nepříliš vzhledné kostýmy Silvie Collazuol, pro něž mělo být inspirací dílo Vasilije Kandinského, zcela zřetelně odkazují k Rusku. FOTO PATRIK BORECKÝ
Jednoduchá scéna se stylizovanou stavbou chrámu či paláce poněkud zmenšuje stávající jevištní prostor, během děje se mění v zásadě jen otáčením a velmi ostrým, jednoduchým nasvícením. Barevné, avšak nepříliš vzhledné kostýmy Silvie Collazuol, pro něž mělo být inspirací dílo Vasilije Kandinského, zcela zřetelně odkazují k Rusku. Nabuccova vojenská suita připomíná carské důstojníky, Nabucco sám kozáckého atamana. Zda měla tato podobnost poukázat na historickou či současnou politickou situaci, se mohou diváci jen dohadovat. Červené šaty Abigail mají spíše šlechtický nadčasový střih. Ismael je oděn v modré uniformě evokující oblek liftboye, Fenena v objemné modré róbě. Anna i Abdalo jako by přišli pro změnu z Japonska. Kostýmování sborů Babylóňanů a Židů je velmi podobné a ztěžuje celkovou orientaci v dění na jevišti.
Vedení herců je záměrně jednoduché. FOTO PATRIK BORECKÝ
Orchestr SOP hrál pod A. S. Weiserem po technické stránce na výborné úrovni, ale hudebnímu toku chyběla potřebná sevřenost a dramatičnost, celek působil roztříštěně. Martin Bárta v titulní roli dal zpupnému a posléze zlomenému a pokornému králi plnou znělost svého hrdinně zabarveného hlasu a dokázal se v jisté míře vymanit i ze strnulosti režijního konceptu. Chorvatská umělkyně Kristina Kolar ztvárnila Abigail přesvědčivě, i když jí tu a tam chyběla intonační jistota. Světlejší bas Romana Vocela jako Zachariáše zněl i ve vyšší poloze příjemně, roli dal potřebnou majestátnost. Barevností hlasu zaujala jako Fenena Jana Sýkorová. Výrazně se uplatnila Simona Procházková jako Anna. Sólistický soubor doplnili na solidní úrovni Martin Šrejma (Ismael), Jan Ondráček (Abdallo) a Pavel Švingr (Velekněz Baalův). Sbory Státní opery kvalitně nastudoval Adolf Melichar.
Nová inscenace Nabucca měla v každém případě na premiéře u širokého publika velký úspěch. A samotné jméno Josého Cury, jako jejího tvůrce, nepochybně přivede do hlediště nové diváky.
…
Národní divadlo, Praha – Giuseppe Verdi: Nabucco. Hudební nastudování: Andreas Sebastian Weiser, režie, scéna a světelný design: José Cura, kostýmy a asistentka režiséra: Silvia Collazuol, asistent světelného designéra: Pavel Dautovský, sbormistr: Adolf Melichar, dramaturgie: Jitka Slavíková. Sbor a Orchestr Státní opery. Premiéry 28. a 29. června 2018, Hudební divadlo Karlín.
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 15)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
