Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 26)
Bojíte se rádi? Bojí se rády vaše děti? A zlobí někdy vaše děti? Ohrnují nos nad večeří a ruší vás při práci? Právě pro vás a pro ně je tu nová inscenace plzeňského Divadla Alfa: dětský horor podle slavného románu Koralína Neila Gaimana, který v Alfě pod názvem Jako knoflík v hlavě baví, děsí i inspiruje.
Koralína žije v tajemném starém domě s mnoha dveřmi, z nichž jedny jsou zamčené a vedou – do zdi. Jednoho dne zeď náhle mizí a Koralína se ocitá v jiném světě. Foto DJKT
Autor předlohy Neil Gaiman se proslavil v žánru sci-fi a fantasy a jeho příběhy si získávají dětské i dospělé fanoušky po celém světě. Řada jeho knih se dočkala filmového zpracování: Hvězdný prach, Nikdykde nebo právě Koralína, jejíž filmová animovaná verze Henryho Selicka byla nominována na Oscara. A tato próza nyní ožila znovu, jinak a v nové podobě na prknech plzeňské Alfy. Dramatizace Natálie Preslové a Lindy Duškové i její jevištní realizace se povedla na výbornou po všech stránkách. Pro Alfu je to opět výlet do netypických vod – jde totiž spíše o činoherní představení. Loutky zde nenajdete, až na neodolatelnou Koralíninu kočku a později děsivě krásné cvičené krysy podivínského souseda. Svou koncepcí, scénografií a výtvarných pojetím je to ovšem počin veskrze zajímavý.
Příběh Koralíny vychází ze staré dobré zakázané ´třinácté komnaty´, ale velmi nápaditě cílí na čtenáře z vícero směrů. Koralína žije v tajemném starém domě s mnoha dveřmi, z nichž jedny jsou zamčené a vedou – do zdi. Jednoho dne zeď náhle mizí a Koralína se ocitá v jiném světě. A jak už to tak chodí – za zamčenými dveřmi se skrývá tajemno, které je snad lepší nepoznat… Žije za nimi rodina, která se dokonale podobá rodině Koralíny, dokonce je ve všem tak nějak lepší! Zajímá se o Koralínu, matka zde místo těstovin servíruje pečené kuře a hranolky, otec nepracuje, ale hraje si s Koralínou, všichni se pohupují v tanečních rytmech… Ale něco je na téhle rodině přece jenom zvláštní. Nehybné tváře, místo očí knoflíky… Vše začíná jako docela zajímavé a vítané dobrodružství, vytržení z nudy a šedivé všednodennosti, aby se zvolna proměnilo v krutou realitu.
Loutky zde nenajdete, až na neodolatelnou Koralíninu kočku… Foto DJKT
Všechny složky inscenace do sebe v tomto směru výtečně zapadají. Scéna Karla Czecha (je autorem celé výpravy) je velmi dobře koncipována: posuvné části kulis umožňují plynulé, rychlé a působivé změny prostředí a jeho charakteru. Temné prázdné jeviště s blikajícími červenými šipkami, naznačujícími bloudění a útěk Koralíny v tajemné chodbě, a výmluvný nápis exit jsou skvělými atributy tušeného děsu zvyšujícími napětí. Atmosféru a odlišnost obou světů podtrhuje a utváří velkou měrou nasvícení scény. Normálnost se plíživě přetváří v bizarnost a děsivou abnormalitu. Kostýmy rodičů se ve druhém světě obludně mění a druzí rodiče s maskou místo tváře se pohybují v šablonovitých pohybech, jejichž charakter se prohlubuje do přehnaných, afektovaný póz. Neživé ruce druhé matky se zrůdně prodlužují a všude najdou prchající Koralínu… Podivínský soused se ve druhém světě mění v baviče a šoumena s krysím cirkusem, aby i on začal svou úlisnou podlézavostí děsit.
Inscenace běží bez sebemenšího zadrhnutí. Děj se vyvíjí a graduje k děsivému finále a dobrému konci. Adaptace zachovala nejen napětí příběhu, ale i křehkost. Zářící duše čarodějnicí vězněných a utrápených dětí, jež Koralína osvobodí, se vznášejí temnotou do výše, přičemž si tato scéna zachovává působivou intimitu a zvláštním způsobem v sobě slučuje naději s napětím. Výborné jsou herecké výkony hlavních představitelů a představitelek: hostující Lucii Čižinské jako Koralíny, Andrey Ballayové jako matky, Petra Vydareného jako otce a Roberta Kroupara v roli podivínského souseda. Hrají zcela přirozeně, ve druhém světě nepřehrávají stylizované pózy a dokáží po celou dobu udržet přesnou míru této stylizace. A při tom všem dbají na dobrou artikulaci.
… a později děsivě krásné cvičené krysy podivínského souseda. Foto DJKT
Melodická hudba Jana Vondráčka je plastická, podtrhuje napětí a dokáže jej i sama vytvářet. Zjistíte, že si její melodie pobrukujete, když odcházíte z divadla. A song souseda s krysím cirkusem včetně jeho celkové koncepce je jednoduše neodolatelný. Celým představením provází navíc výborná choreografie Kateřiny Mottlové (dle programu choreografická výpomoc).
Jako knoflík v hlavě je v Alfě představením hororovým, v němž jsou hororové prvky zdařile vyváženy. Není tu inscenován horor pro horor, tvůrci nesázejí na laciné efekty, ale promyšleně stupňují napětí. Inscenace sama o sobě má hned několik přesahů. Kontrast dvou světů může připomenout, že by člověk mohl být vděčný za zdánlivou obyčejnost našich dní, neboť nám dává bezpečí a jistotu. Měl by být vděčný za své blízké, kteří podle nás mají možná spoustu chyb, ale mají nás rádi a záleží jim na nás. Že bychom si měli jeden druhého všímat, zajímat se o něj. Rodiče o své děti a děti o své rodiče. A že na něčem, co zprvu vypadá příliš dokonale, je vždycky něco podezřelého. Že jiné světy, které tak lákají, se nakonec mohou ukázat jako zkázonosné.
Jako knoflík v hlavě je napínavou, zábavnou, nečekaně křehkou, až dojemnou výpovědí o mezilidských vztazích. Inscenace je určena pro děti, ale nepochybně osloví i starší sourozence osmiletých školáků a získá si také jejich rodiče.
Divadlo Alfa, Plzeň – Neil Gaiman, Natálie Preslová, Linda Dušková: Jako knoflík v hlavě (Na motivy slavné knihy Koralína). Režie: Linda Dušková j.h., výprava: Karel Czech j.h., dramaturgie: Natálie Preslová j.h. a Petra Kosová, hudba: Jan Vondráček j. h., scénář: Natálie Preslová a Linda Dušková. Hrají: Andrea Ballayová, Lucia Čižinská j.h., Martina J. Hartmannová, Tomáš Jereš, Robert Kroupar, Blanka Josephová-Luňáková, Radka Mašková, Marie Mrázková a Petr Vydarený. Psáno z premiéry 4. 3. 2019.
Komentáře k článku: Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 26)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
