Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Divadelní Montréal (No. 12)
Zcela vyprodaný blok představení Kukum v montréalském Théâtre du Nouveau Monde svědčil jak o popularitě stejnojmenného a velmi sugestivního románu autora Michela Jeana z roku 2019, tak o silné potřebě vzájemně se ujišťovat, že by neměly – nesmí být zapomenuty kulturní kořeny původních kanadských obyvatel, souhrnně označovaných jako Premières Nations/ First Nations. Kukum vzdává hold lásce a rodině, hodnotovému dědictví původních komunit. Romantizující nádech scénického celku opřený o autenticitu vzpomínek prababičky autora, o mýty etnika a jeho zvyky navázané na přírodní koloběh, sejmul předsudky z narativní prvo-plánovosti boje dobra se zlem. Kolektivní paměť navíc bez nadsázky osvěžil herecký koncert, výtvarná čistota a dramaturgie.
Foto: KUKUM, Théâtre du Nouveau Monde
Příběhy původních obyvatel jsou zde (a nejen v Kanadě) v posledních letech častěji otevíraným tématem, ať v literatuře, na jevištích divadel, v rámci kinematografie či výstavních projektů, kdy kurátoři sahají po kresbách, objektech, snímcích i archiváliích. Jednou ze souvisejících událostí byla dočasná výstava nazvaná Děti musí slyšet jiný příběh v MAC Montréal (Musée d’art contemporain/ Museum současného umění) věnovaná výjimečné filmařce z komunity Abenaki, výrazné aktivistce a multidisciplinární umělkyni Alanis Obomsawin. Oba zaznamenané a silně se do paměti vtiskující počiny mluvily nahlas, ale nikoli útočně, o bezpráví, uzavřenosti a násilí, šířeji o enviromentálních, sociologických a dalších tragických dopadech invazivní kolonializace.
Foto: KUKUM, Théâtre du Nouveau Monde
Název inscenace Kukum v domorodém jazyce a inscenačním kontextu v překladu znamená babička. Na počátku 20. století žila v quebecké oblasti osiřelá dívka evropských přistěhovalců Almanda. Do svých patnácti let vyrůstala v Saint-Prime na statku svých pěstounů, u tety a strýce. Na břehu jezera Pekuakami (později přejmenovaného na jezero sv. Jana, Lac Saint-Jean) však jednoho dne zahlédla Innua (ne Inuitu) Thomase Siméona, jehož komunita se tradičně živila lovem, prodejem kůží a jehož domovem byla zalesněná oblast Pointe-Bleue a horní tok řeky Peribonky. I navzdory příslušnosti k odlišnému etniku se do sebe zamilovali. Bílá francouzsky hovořící žena se provdala za Innua a cele přijala jeho kočovný život v divoké přírodě. Naučila se jazyk, přijala tradici, založili rodinu. Z osadnického života přesídlila do lesů, k řece, do přírody, do společenství jasně rozdělených rolí, ale absolutního přijetí a světa svobody. Potud vše zní jako pohádka, která se však v důsledku mocenského záběru půdy domorodým obyvatelům změnila v boj o zachování základních lidských práv, o život. Než kolonializační zkáza dosáhla jejich zalesněných lovišť a ničení řeky, žili všichni v souladu s ročními obdobími. Almanda věřila v neotřesitelnost lásky a s odhodláním čelila dobývání území Nitassinanu (částí Labradoru a Quebecu). Ve zlomovém období záboru půdy však také řeku Peribonku zablokovaly pokácené kmeny, které nejen znemožňovaly do té doby běžný pohyb Innuů na kánoích, ale přistěhovalečtí dobyvatelé ji naplavováním dříví v podstatě zanesli, udusili. Mizely lesy, měnilo se přirozené prostředí původního obyvatelstva, které bylo postupně vytlačováno a uzavíráno do rezervací. Autoři inscenace na jeviště vynesly velmi emotivní momenty, které podtrhovaly pocity bezmoci z vykořenění, například když Almanda vyprávěla, že se nesmí vrátit do míst, kde pohřbila svého syna, a nejen… Kukum na ploše století otevírá neuvěřitelný příběh hluboké lásky mezi mužem a ženou, život v souznění s kanadskou divočinou, a současně útrpnou historii Innuů, jejichž životní styl a hodnoty byly zcela narušeny invazí „civilizace“. Ve jménu moderního světa byly komunitám odebírány děti, vsazovány do internátních škol „na převýchovu“, a současně stoupala úmrtnost, počet sebevražd… Vypjaté dramatické momenty zjemňovala všední – každodenní lidskost. Historická křivda vyvěrala na povrch skrze popis zkázonosných událostí, a přesto dokázala vymalovat srdce trhající obrazy.
Foto: KUKUM, Théâtre du Nouveau Monde
Jevištní adaptace románu investigativního novináře Michela Jeana vznikla za spolupráce Laure Moraliové s respektovanou básnířkou Joséphine Baconovou. Nosný, a současně pro jeviště úsporněji upravený text rozvedla režisérka Émilie Monnetová do emocionálně náročného opusu. Vsadila na rovnocenný vztah vyprávění, pohybové akce, umně variabilní scénografie (Simon Guilbault) a vizuálního obsahu zpřítomňujícího místa děje (projekce Caroline Monnet). Vedle verbálního projevu zaznívaly písně, s příběhy se ruku v ruce odvíjely každodenní činnosti rodinného klanu Siméonů, před zraky publika se navracely i náznaky jejich původních řemesel. V hlavní roli Almandy, která na jeviště vstoupila coby patnáctiletá a opustila jej ve velmi pokročilém věku, zazářila Léane Labreche-Dor. Ostatně, za úspěchem projektu Kukum stojí nejen románová předloha, scénické zpracování, ale i hvězdné obsazení, respektující etické nároky současnosti. Mužného Thomase s otevřeným srdcem citlivě ztvárnil Étienne Thibeault, jeho mladší sestru Sharon Fontaine-Ishpatao, která sama pochází z komunity Uashat mak Mani-Utenam a jejich otce charismatického Maleka sehrál Jean-Luc Kanape. Představitelku nejmladší generace našli tvůrci v herečce Emmě Rankin, která je rodově spjata s komunitou Inuů (Pessamit) a Anishinabe (Pikogan).
Foto: KUKUM, Théâtre du Nouveau Monde
Divadelní provedení literárního bestselleru Kukum, ať jsou k němu možné vznést výhrady z hlediska určité doslovnosti a názornosti, jistě plní své poslání přívětivě komunikované osvěty. Díky vyobrazení na principu rodinné kroniky laskavě i přímočaře pojmenovává, snad pro některé i odtajňuje, stinná zákoutí kolonializace a obecně páchání bezpráví na původním obyvatelstvu země. Kukum byl pro mě svou komplexností vlastně objevem a díky němu i osobním vstupem do literární tvorby potomků Innuů, „propagátorů“ hlasů původních komunit, Jeana Michela a Joséphine Baconové. Rozsvítil světlo, které silně upoutalo mou pozornost.
///
Psáno z uvedení dne 23.11.2024 v Théâtre du Nouveau Monde v Montréalu.
Výjezd byl realizován za finanční spoluúčasti Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze za účelem pedagogického hostování na Concordia University v Montréalu.
///
Kukum. Text: Laure Moraliová ve spolupráci s Joséphine Baconovou podle románu Michela Jeana. Režie: Émilie Monnetová. Inscenace v koprodukci s ONISHKA se v Théâtre du Nouveau Monde uvádí od 12. listopadu do 15. prosince 2024
Komentáře k článku: Divadelní Montréal (No. 12)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
