Divadelní noviny > Festivaly Reportáž Zahraničí
Divadelní Montréal (No. 13)
Opičí král je jednou ze staročínských legend, literárním dílem ze 16. století. Bez nadsázky majestátní předlohu si pro více jak hodinovou inscenaci zvolila původem čínská tvůrkyně a producentka Aurore Liang.
Pro premiérové montréalské uvedení inscenace zvolila Liang jeden z divadelních sálů Les Grandes Ballets v samotném srdci divadelní čtvrti v Montréalu. Pro svůj záměr propojit vyprávění příběhů, tradiční hudební nástroj guzheng, stínové divadlo a pekingskou operu sjednotila umělecky silný mezinárodní tvůrčí tým v čele s kanadským režisérem Robertem Reidem.
Umění vyprávět příběh – čili storytelling – se nesl v duchu silného zaujetí a touhy plasticky a v emočně podbarveném proudu slov předat fragment z asijského kulturního dědictví. Podpůrným partnerem pro vypravěččiny snahy byl živý hudební vklad virtuozní hráčky Ran Wang na již zmiňovaný strunný nástroj guzheng (česky ku-čeng, pozn., red).
Podpůrným partnerem pro vypravěččiny snahy byl živý hudební vklad virtuozní hráčky Ran Wang na strunný nástroj guzheng. Foto David C. Wong
Divácky nejpřitažlivější rovinu produkce však tvořila trojice fyzicky zdatných a technicky skvěle vybavených performerek a performerů, kteří střídali různé role a s nimi i kostýmy a pohybové kódy. Zastávali veškeré akce stínového divadla a pekingské opery.
Ozdobou produkce byla především herečka čínského původu Michelle Jiang, od dětství školená umělkyně pro role pekingské opery. Její pohybové mistrovství a manipulace s objekty byly naprosto ohromující. Dokázala precizně fázovat jakkoli náročnou choreografii včetně rozsahů, uzemnění, výskoků či výkopů a současně nespustit se zřetele jakýkoli detail, například kouzelnou hůl, a především partnery. Její jevištní přítomnost byla suverénní a sebejistá s citelnou, celoživotně získávanou excelencí danou náročným divadelním drilem. Odhodlaně ji v mnoha postavách/převlecích sekundovala dvojice mladých performerů – Kanaďan Joey Mac Intosh a Jihokorejec San Choi, v jejichž stylizovaném projevu se zračila nejen kodifikace asijského výraziva, ale také vytrénovaná opora v divadelní biomechanice.
Ozdobou produkce byla především herečka čínského původu Michelle Jiang. Foto David C. Wong
Dovolím si odbočku k umění zapsanému na seznam světového nehmotného dědictví UNESCO – pekingské opeře, ve střední Evropě ani v Kanadě ne úplně běžné. V Číně se etablovala v 18. století a na oblibě stoupala až do čínské kulturní revoluce druhé poloviny šedesátých let. Vzkříšení se dočkala koncem sedmdesátých let minulého století. Obvyklý je pro ni prostor bez dekorace – i zde se vyskytoval pouze rozměrný zadní paraván s motivem vzdáleně asociujícím renesanční fresku, který současně plnil funkci semi-transparentní plochy pro stínohru. Zásadní jsou pak výrazné barevné kostýmy a líčení, v podstatě masky. Charakteristickým rysem herectví je efektní pohybové vyjadřování včetně pantomimy s výrazným podílem akrobatických prvků a zahrnující bojové umění.
Tvůrci se soustředili na vykreslení jak stinných stránek hrdiny – opičáka, tak jeho mimořádných schopností. A to od počátku jeho cesty až po zlomové setkání s Buddhou, díky kterému Opičí král objeví moudrost a vnitřní klid, zklidňuje svou vzpurnou povahu a plně přijímá svůj osud.
Charakteristickým rysem herectví je efektní pohybové vyjadřování včetně pantomimy s výrazným podílem akrobatických prvků a zahrnující bojové umění. Foto David C. Wong
Legenda nejprve líčí svět, ve kterém se na vrcholku Bujných květů vyjímala magická skála jako místo, v němž se ukládaly kousky nebes, země i hvězd. Ovšem ze skály vyrostlo vejce, a když puklo, vylíhl se opičák obdařený zvláštní silou či puzením. Žil spolu s ostatními druhy, když v tom jej napadlo proskočit vodopádem, díky čemuž objevil jeskyni. A tím, že jej opice vmžiku následovaly, korunovaly ho za jeho odvahu králem. Jenže Opičí král si navzdory všemu štěstí, které jej potkalo, připustil, že je stejně jako všichni okolo něj smrtelný. Rozhodl se proto převléknout za člověka a hledat nesmrtelnost. Nejprve oslovil taoistického mistra, aby jej přibral k sobě do učení. Ten mu dal jméno Sun Wukong a on se navzdory opičí nestálosti odhodlaně věnoval magii, až se naučil dvaasedmdesáti přeměnám v někoho nebo něco jiného. A také přemetům, díky kterým získal schopnost naráz uletět šedesát tisíc mil. Mistra však opustil, aby se v Dračím paláci domáhal získání kouzelné hůlky. A dokonce se ani nezdráhal vydat ke Králi pekla. Svým bezuzdným chováním brzy proti sobě poštval leckterá božstva, až si stěžovala u Velkého jadeitového císaře. Panovník opičáka proto zaměstnal, nejprve ve stájích, posléze coby strážce Věčného broskvového sadu. Rozmary Opičího krále přesto nebraly konce, například sám sebe jmenoval Velkým světcem rovným nebi. A když nebyl pozván na oslavu císařovny Královny matky, rozhodl se pomstít – ukradl broskve věčného života a elixír nesmrtelnosti. Vypukl lítý boj, při kterém na opičáka nestačilo ani sto tisíc vojáků. Nakonec byl sice uvržen do plamenů,a le i ty přečkal bez úhony, navíc díky ohni získal pronikavý zrak. Zpupný Opičí král se nakonec setkal s Buddhou, na jehož kouzla už nestačil…
Foto David C. Wong
Setkání s Opičím králem v Montréalu bylo závanem pohádkové exotiky. Bylo pozoruhodné z hlediska provázání dvou zcela odlišných kultur – severoamerické a asijské. Divadelní počin, jenž vzešel z rukou zkušeného režiséra, se stal svým způsobem ukázkovou prací v žánru pekingské opery a současného storytellingu, kterým vévodil nadnárodní respekt a vstřícnost kulturně porozumět sobě navzájem. Rozporuplné detaily zastínil a celkovému vyznění napomohl fantastický výkon Michelle Jiang a rytmicky přesně vystavěná inscenační partitura.
Aurore Liang artiste et ses collaborateurs, Montreal, Kanada – Aurore Liang, Robert Reid, Benoit Paiement: Le Roi de sanges / Opičí král. Režie Robert Reid, text a dramaturgie Aurore Liang, Robert Reid, Benoit Paiement, hlasový koučink Noémie Godin-Vigneau, Marie-Claude Lefebvre, repetitor Faiza Imen Boukaria, malba Camille Courier de Mèré, kostýmy Sandra Soulard, světelná kompozice Eric Mongerson, rekvizity Sylvain Dupras, Normand Hamel, Victoire Liang. Účinkují: Aurore Liang (činské umění vyprávění), Michelle Jiang, Joey Mac Intosh, San Choi (pekingská opera); živá hudba na guzheng Ran Wang; zpěv Rong Yan. Produkce Naomi Levy, Gillian Hurd; PR Mel Pickering; fotografie David Wong; producent Aurore Liang a spol. Předpemiéry 30. května a 1. června 2024, La porte rouge, Québec, Kanada /více zde, resp. zde/, Premiéra 23. listopadu 2024 v divadelním studiu Les Grandes Ballets v Montréalu.
Výjezd byl realizován za finanční spoluúčasti Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze za účelem pedagogického hostování na Concordia University v Montréalu.
Komentáře k článku: Divadelní Montréal (No. 13)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
