Divadelní Montréal (No. 15)
V těsné blízkosti příběhů vztahujících se k původním národům se v divadlech v Montréalu objevují i subtilnější témata vyzdvihující empatii a boj s předsudky. Příkladem budiž inscenace Pět kulek do hlavy: příběhy z války (5 balles dans la tête: récits de guerre). Na podkladu textu spisovatelky Roxanne Bouchard, ve kterém zpracovala zážitky kanadských veteránů z války s Tálibánem, vznikla v Théâtre La Licorne inscenace-dokument, reminiscenční „playback“ divadlo, jímž režisér Françoise Bernier zprostředkoval na velkorysé časové ploše rozličná svědectví, názory, vzpomínky a úvahy.
V prostoru jeviště převládaly vojenské bedny, na nichž po stranách posedávali vojáci. Bedny visely dokonce i ze stropu přímo nad psacím stolem umístěným uprostřed hrací plochy. Scénické prostředky nepředvídatelně se vyklápějících vík beden, z nichž se náhle vysypal písek, či světla evokující tok střelby umocňovaly tísnivou atmosféru.
Na horizontu byla obrovská tabule, na které se objevovaly křídou psané kapitoly knihy. Sylvie de Morais v roli alter ega spisovatelky a profesorky literatury si svou energií hned v úvodu podmanila sál sugestivním monologem – přednáškou o stereotypech v literatuře. V následujících výstupech s vojáky, kteří se vrátili z Afghánistánu, působila až neodbytně. Sbírala odpovědi, nezřídka protichůdného charakteru, a nevzdávala se jich stále dotazovat. Nastolovala tím otázku, jak a zde lze vůbec vyprávět o zkušenostech a traumatech z války, jejíž účel byl a stále je předmětem diskusí.
O prolomení hradeb mlčení se postava spisovatelky, původně antimilitaristky a postupně pacifistky, snažila vůči vojákům vstřícnými kroky. Například posezením s nimi u piva či výjezdem na cvičení do terénu. V původní knize sesbírala Roxanne Bouchard na tři desítky pohledů na válku a její důsledky od jejích přímých účastníků včetně žen různých profesí.
Do inscenace autoři vybrali pasáže, které zdůrazňovaly především emoce vycházející z popisu dramatických událostí. Foto David Ospina
Do inscenace autoři z těchto zpovědí vybrali pasáže, které zdůrazňovaly především emoce vycházející z popisu dramatických událostí, ze vzpomínek na tamější dění, na zraněné a padlé, na místní obyvatelstvo, ale i na přátele z řad kolegů. Dozvídáme se také motivace jedinců ke vstupu do armády, jež nabourávají zažité stereotypy, že se vojenská služba týká jen vybraného segmentu osob. Šíře důvodů ke vstupu do armády, stejně jako sociální či jiné zázemí lidí do ní se hlásících se však ukazuje jako daleko větší. Nepřerývané vrstvení různorodých informací připomínalo stavbu pomníku vojákům – lidem s traumatizující zkušeností. Zároveň v představení mnohokrát zazněly pochyby o smyslu ozbrojených konfliktů. Hrdost na sebe či Kanadu se mísila s nejrůznějšími osobními pocity, mezi kterými se objevovaly i veskrze lidské jako obavy z bolesti a lítost nad utiskovanými, které smývají národnostní, náboženské, kulturní a jiné rozdíly. I přesto se nešlo ubránit dojmu, že spisovatelka až příliš urputně otevírá zaplombované dveře soukromí a intimit vojáků. Navzdory snaze o odlehčení formou anekdotických vsuvek byla cítit mnohá nevyřčená tajemství. Jako by si jen málokdo chtěl vyvolávat časem již zaprášené vzpomínky.
Jako by si jen málokdo chtěl vyvolávat časem již zaprášené vzpomínky. Foto David Ospina
Divadlo není nástrojem k diplomatickým urovnáváním ničivých sporů, má však možnost přímo oslovovat široké vrstvy diváků. Dle velkého potlesku a rezonující odezvy se tato forma komunikace ukázala jako funkční a snad i smysluplná.
Théâtre La Licorne, Montréal, provincie Québec, Kanada – Roxanne Bouchard: 5 balles dans la tête. Režie François Bernier, dramaturgie François Bernier et Patrick Senécal, asistent režie Maxime Beauregard-Martin, Scéna Pierre-Étienne Locas, kostýmy Anne-Sophie Gaudet, masky Justine Denoncourt, světla Chantal Labonté, zvukový design Antonin Gougeon-Moisan. Hrají: Philippe Cousineau, Sylvie De Morais, Maxim Gaudette, Frédéric Millaire Zouvi, Éric Robidoux, Joakim Robillard, Lou Vincent-Desrosiers, Éric Vega. Produkce: Théâtre DuBunker ve spolupráci s La Manufacture. Premiéra 5. března 2024. Psáno z uvedení 27. listopadu 2024 v Cinquième Salle v Duceppe v Montréalu.
Výjezd byl realizován za finanční spoluúčasti Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze za účelem pedagogického hostování na Concordia University v Montréalu.
Komentáře k článku: Divadelní Montréal (No. 15)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
