Divadelní smrti aneb Festival DIVADLO Plzeň 2017

Jubilejní 25. ročník Mezinárodního festivalu DIVADLO, jehož hlavní část se konala ve dnech 13.–17. září, skončil. A podle mého si „přední příčky“ mezi velkými divadelními přehlídkami stále udržuje, byť tomu nemusí být na věky. Solidně mu totiž šlape na paty Divadelní Flora v Olomouci i Divadelní svět Brno, a to nehovořím o festivalech úžeji zaměřených – Pražském divadelním festivalu německého jazyka a Palm Off Festu.

Co je však hodno zamyšlení. Dramaturgická rada riskovala a pozvala dvě – pro české publikum těžce pochopitelné, tedy kontroverzně přijaté – polské inscenace Vše o mé matce a Holzwege. Ovšem ve výběru českých spíš vybírala podle „zažitého manuálu“ – něco od Bezručů, něco z ostravské Arény, něco z Naivního divadla Liberec, když „alternativu“, tak Divadelní spolek Masopust či inscenaci Jiřího Adámka! To nechápejte jako hodnocení inscenací, některé z vybraných také považuji za ty nejvydařenější za poslední rok, a navíc si nemyslím, že pouze můj výběr je správný pro všechny diváky. Jen upozorňuji, že se podle mého dramaturgická rada příliš nerozhlíží po takzvané nezávislé scéně. Nepochopitelné také je, že jediné podstatné letošní vybočení bylo nepozvání inscenace z jakéhokoli brněnského divadla. Opravdu mají co nabídnout. O českých inscenacích, na festivalu uvedených, jsme už vesměs psali, přinášíme tedy ohlédnutí za zahraničními představeními a premiérou projektu, jehož vznik iniciovalo plzeňské centrum JOHAN, které sídlí v Moving Station.

Šílenství jako stav světa?

Zločin a trest v celé amplitudě

Otázky bez odpovědí (pro)

Slepá avantgarda (proti)

Místo srdce máme troud

Vše, anebo nic o synech a matkách

Jak budovat nový svět

Dosažení vyšších cílů

Mysteriózní film o temné politice

///

Festivalu jsme věnovali i průběžná zpravodajství na i-DN:

Mozaika z Divadla Plzeň 2017 (No. 1)