Divadelní svět bez hranic (No. 1)
Královehradecké Divadlo Drak otevřelo festival Divadelní svět Brno inscenací Amundsen kontra Scott. Inscenace o souboji dvou polárníků je pravděpodobně určena spíše pro starší děti. Nejen kvůli příběhu bez šťastného konce, ale i jednotlivým částem, které jsou poněkud traumatizující – jako je například snězení poníků. Tragické události podporuje také dramatická hudba – Barbara Humel vytváří především prostřednictvím vokálů na jevišti živé aranžmá, které umocňuje mrazivou atmosféru nespoutané přírodní síly.
V inscenaci Amundsen kontra Scott se výrazně pracuje se světlem, stínohrou a projekcemi FOTO ARCHIV FESTIVALU
Vyprávění o soupeření Roberta Scotta a Roalda Amundsena tvoří z hlavní části předčítání ze Scottova deníku a s ním simultánně rozvíjená akce ve velké bílé scéně. Veškeré dění je soustředěno do prostoru tvořeného několika bílými, průsvitnými závěsy, polopropustným plexisklem a šikminou, která při zvednutí jednotlivých kusů podlahy vytváří základy pro stan. Výrazně se pracuje se světlem. Ať už se jedná o stínohru či bílé, baterkou nasvětlené postavičky míhající se za závěsy, brodící se sněhem. Složité a fyzicky náročné šplhání do strmých kopců a po hřebenech hor krásně ilustruje posouvání postaviček po poloprůsvitném zrcadlovém plexisklu, na které se promítají fotografie. Projekce ukazují i podoby polárníků z expedice nebo skrze barevná světla zprostředkovávají polární záři. Zadní plán scény se používá také při vykreslování stop do bíle nabarveného igelitu nataženého přes celou plochu, znovu pak při zaznamenávání oné osudové cesty blizardem nazpět domů. Zkracující se úseky mezi zakreslenými tábory předznamenávají nevyhnutelně smutný konec.
Ačkoliv se jedná o tragický příběh plný nebezpečí a starostí, polárníci (Václav Poul, Jiří Vyšohlíd, Michal Žďárský) neztrácejí humor a až do osudného zjištění o pozdním dobytí pólu se nálada nese v pozitivním, optimistickém duchu. Nešťastný konec všech členů výpravy a Scotta s Wilsonem pouhých 11 mil před civilizací sice zanechá smutek i po skončení představení, nakonec však zvítězí krásný pocit z příjemného a smysluplného divadelního odpoledne.
Písně, doprovody, jednání zůstaly v nitranské Tisícročné včele „sterilní“ a umírněné FOTO ARCHIV FESTIVALU
Divadlo Andreja Bagara v Nitre představilo – po nezbytných slavnostních proslovech – původní muzikál Tisícročná včela. Vznikl na motivy stejnojmenného Jakubiskova filmu podle klíčového románu Petra Jaroše. Divadelní kronika zachycuje život zednického rodu Pichandových v Liptově a především přelom 19. a 20. století v jednom slovenském kraji.
Nitranští divadelníci se ve své Tisícročné včele nezaměřují pouze na již zmíněnou rodinu. Týká se všech, kdo v jejich blízkosti, obci, kraji žijí. Hned v první půlce muzikálu se tak rozvíjí několik dějových linek, které se postupně stávají nepřehlednými. První část tak působí jak složená z náhodně vytvořených písní a hudebních výstupů. Postupně se sice jednotlivé linky propoujují, ale často tak nenápadně a nejasně, že není možné se orientovat, komu se co stalo a proč. Naštěstí nitranští neztrácejí smysl pro humor a i díky tomu jsou všechny stále usměvavé postavy sympatické.
Hudební aranže jsou si navzájem velice podobné, těžko lze rozeznat i leitmotivy náležící konkrétním postavám. Muzikál jako celek evokuje přehlídku popových hitů z devadesátých let trochu obohacenou o prvky lidové hudby. Choreografie jsou provedeny precizně a s náležitou energií, ale bohužel i ty působí víceméně stejně. Výjimkou je taneční souboj východních Slováků s Liptováky, který je rozlišen hudebně i pohybově. Není to sice jediný moment, který stál za povšimnutí, na druhou stranu ve tříhodinové inscenaci je jich dohromady tak žalostně málo, že jen těžko se jim daří vytrhnout děj ze stereotypního plynutí. Překvapivý byl i fakt, že některé písně byly zpívány na playback. Těžko odhadovat důvody, které k tomu tvůrce vedly…
Slovenský národ považujeme za živelný, vášnivý, divoký. Bohužel jen málo z toho se do muzikálu o Slovácích promítlo. Písně, doprovody, jednání zůstaly v jakési sterilnosti a umírněnosti.
Divadlo Andreja Bagara v Nitre – Peter Jaroš, Martin Kákoš, Vašo Patejdl, Kamil Peteraj: Tisícročná včela. Režie Martin Kákoš, hudba Vašo Patejdl, texty písní Kamil Peteraj, dramaturgie Svetozár Sprušanský, choreografie Jaroslav Moravčík, kostýmy Ľudmila Várossová, scéna Pavol Andraško. Premiéra 15. listopadu 2013. Psáno z reprízy 27. května 2016 na festivalu Divadelní svět Brno.
Divadlo Drak, Hradec Králové – Tomáš Jarkovský, Robert Scott, Jakub Vašíček: Amundsen kontra Scott. Režie Jakub Vašíček, dramaturgie Tomáš Jarkovský, scénografie Kamil Bělohlávek, Tereza Venclová, hudba Ondřej Müller, světla Jan Čipčala, Filip Poskonka, zvuk Jiří Tulach. Premiéra 11. října 2014. Psáno z reprízy 27. května 2016 na festivalu Divadelní svět Brno.
///
Více na i-DN: Divadelní akcent na uprchlictví a dokument
…
Ostatní díly denních zpravodajství:
Divadelní svět bez hranic (No. 2)
Divadelní svět bez hranic (No. 3)
Divadelní svět bez hranic (No. 4)
Divadelní svět bez hranic (No. 5)
Divadelní svět bez hranic (No. 6)
Divadelní svět bez hranic (No. 7)
Divadelní svět bez hranic (No. 8)
Komentáře k článku: Divadelní svět bez hranic (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
