Brno praskalo smíchy
Status mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno je problematický již od roku 2010, kdy vznikl. Hlavním protiargumentem jeho existence je nevyhovující střídání ředitelů brněnských divadelních příspěvkových organizací v pozici vedoucí osobnosti akce.
Platit se nebude byla ponejvíce konverzační komedie FOTO ARCHIV FESTIVALU
Festival tak nemá jednotící článek, jakéhosi koordinátora s jasně definovanými pravomocemi, který by zaštiťoval kontinuální rozvoj. Sice v těchto podmínkách již několik let působí produkční tým zodpovědný např. za plenérový off program, jeho pozice je však velmi komplikovaná. Dramaturgie ročníků se tříští, protože každá instituce má rozdílnou poetiku, kterou logicky při výběru titulů zohledňuje. Tematický rozptyl jednotlivých ročníků je natolik extensivní, že lze skoro každý Divadelní svět považovat za jinou akci v jednom městě. Zároveň jsou témata široce otevřená a dramaturgický tým může do programu zařadit v podstatě cokoliv. Přesto ve struktuře festivalu existuje jednotící motiv. Zatím vždy byl dedikován dílu vybrané osobnosti české i světové kultury.
Letošní ročník pod vedením ředitele loutkové scény Radost Vlastimila Pešky probíhal v tematickém zadání Komedie a byl věnován Woodymu Allenovi. Pod kuratelou Pešky se Divadelní svět značně proměnil a je třeba dodat, že paradoxně. Ať může letošní tematické zadání vypadat jakkoliv bizarně, většina produkcí na letošním ročníku Divadelního světa Brno přilákala více diváků než v předchozích letech. To, co se v minulosti nestalo při některých špičkových zahraničních představeních, proběhlo při uvedeních inscenací divadel (jako např. Divadla pod Palmovkou), které zásadní tuzemské festivaly jako olomoucká Divadelní Flora či ostravská Dream Factory opomíjejí. Výběr se tedy v silné konkurenci dá označit za téměř „dramaturgicky sebevražedný“, přesto na sebe v Brně přilákal hodně pozornosti. Divadelní svět se tak od letošního roku již neodlišuje pouze organizační konstitucí a způsobem vzniku (obvykle totiž přichází iniciativa od nějaké skupiny „zespod“ a festival buduje postupně, v případě Divadelního světa šlo o příliš velkou ambici vytvořit brněnskou alternativu přehlídce v Avigonu).
Specifikem letošního ročníku bylo uvedení menšího počtu zahraničních hostů v rámci hlavního programu. Objevily se v něm dva tituly a o jednom lze prohlásit, že se zcela vymykal současným dramaturgickým standardům. Na Divadelní svět totiž dramaturgie pozvala inscenaci Katajevovy Kvadratury kruhu z kazaňského Ruského akademického divadla V. I. Kačalova. Bizarní hra z roku 1928 se v režisérových vizích změnila na předlouhý spektákl plný snahy se nějak vyrovnat s ruskou avantgardou, herce však nechal režisér deklamovat zcela vážně. Komediální potenciál tak vznikal spíše v podprahové rovině. Dalším zahraničním hostem na hlavním programu byla provokativní studie Daria Fo Platit se nebude, v níž autor nekompromisním způsobem komentuje kšeftování s nájemným a zároveň ironizuje i postižené, kteří jsou nuceni krást. Jejich snahy o přežití ale podléhají záchvatům kleptomanie a inscenace všemožně nahlíží snahy dvou žen skrýt „nákup toho dne“. Das Meininger Theater ovšem místo promptního komentáře současnosti připravil konverzační komedii, jejíž půvab režisér čerpal převážně z textu s minimem vlastního vkladu. Stále však ve srovnání s obskurním ruským titulem bylo německé podobenství komplexním filosofickým dílem.
Nebývalý divácký úspěch letošního ročníku však otevírá další otázku, co se s festivalem stane v budoucnu. Čeká jej proměna, která by výrazně pomohla stabilizovat jeho pozici a zmírnit obecně negativní postoj? Nebo bude nadále pokračovat v nesmyslné cirkulaci vedoucích? První „okružní jízda“ mezi divadly totiž jasně dokazuje, jak je jedna akce v rámci několika ročníků disproporční.
Komentáře k článku: Brno praskalo smíchy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
