Divadelní svět Brno – francouzské divadlo
Důležitou linií nedávno skončeného festivalu Divadlo svět byla účast francouzských divadel. Možná by festival mohl touto „francouzskou cestou“ jít i v budoucnu. Je totiž škoda, že v Česku není francouzská obdoba Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Brněnský festival francouzského jazyka by měl pro zdejší divadelní kulturu velký a dlouhodobý význam.
Avignon In
Jedno z mezinárodně nejvýznamnějších divadel, které do Brna přijelo, byla Compagnie de la chose incertaine z Paříže. Její vedoucí, dvaapadesátiletý Belgičan Yves Beaunesne, patří mezi přední současné činoherní a operní režiséry. Soustředí se na klasické autory – Claudela, Ibsena, Offenbacha. Do Brna přivezl inscenaci romantického, shakespearovsky laděného dramatu Alfreda de Musset Lorenzaccio. Titulní postavu ztvárnila vycházející francouzská divadelní a filmová hvězda Mathieu Genet, který mimo jiné vystoupí v hlavním programu letošního Avignonského festivalu v inscenaci Brechtova Baala korsického Théâtre de Nénéka. I další herci a herečky této inscenace patří mezi špičku francouzského divadla. Přesto působilo představení v rámci festivalu rozpačitě.
Francouzské divadlo je u nás téměř neznámé a ocenit inscenační styl založený na precizním verbálním projevu, dlouhých, často monotónně interpretovaných monolozích a dialozích, realistickém psychologickém herectví a celkovém „hloubkovém ponoru“ do daného tématu, navíc nedoprovázeném výraznou výtvarnou ani hudební stránkou, je pro zdejší diváky téměř nemožné. Mathieu Genet se zhlíží v herectví Gérarda Philipa, jemuž je i fyzicky podobný. Jeho hereckou lehkost, ironii a rošťáctví však zatím postrádá. Co však není, může být a Brno bude třeba jednou hrdé, že jej hostilo.
Avignon Off
Že Francouzi mají k naší republice (stále) blízko, potvrdili i další avignonští harcovníci, byť tentokrát z off-programu, Compagnie Lux in Teneris s inscenací Havlových Dopisů Olze. Autor adaptace a současně vedoucí souboru Jean-Pierre Plazas je interpretoval s velkým pochopením a až překvapivým respektem a úctou. Vnímal je jako filosofická a duchovní zamyšlení člověka, který je obrovskou, nezpochybnitelnou morální autoritou. Těžko by u nás dokázal takto bez výhrad a ironie někdo Havla inscenovat. Jen v sedě pronášené, čtené slovo, promítaná Havlova vězeňská fotografie a krátké filmové dotáčky. Závěrečné Plazasovo gesto, kdy se hluboce uklonil před Havlovým portrétem, bylo dojemné a – pro české skeptiky – až nepřípadně patetické. Jiný kraj, jiný mrav…
Další články o Divadelním světě též v DN 13 (Richard Erml: Bouře na Špilberkem, Vladimír Hulec: Kufry Dostojevští-nebrat)
Komentáře k článku: Divadelní svět Brno – francouzské divadlo
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
