Divadelní výlety Jana Grulicha (No. 10)
Nedávno jsem navštívil tato města a jejich progresivní scény. Ve Wrocławi před léty bylo zcela umělecky zničeno divadlo Teatr Polski, a to odvoláním ředitele a dosazením podprůměrného tvůrce, ten sice skončil, ale divadlo se z pohromy nevzpamatovalo a nadále trvá v podprůměrné formě. Navzdory tomu vzniklo divadlo Teatr Polski w podziemniu /Polské divadlo v podzemí/, které je vytvořeno z bývalých členů divadla, kteří se rozprchli, zejména do varšavských divadel. Je až s podivem, že přes velké technické obtíže se toto divadlo několik let drží a hraje několikrát do měsíce svoje inscenace, které pokračují ve výborném trendu starého divadla Teatr Polski. Režírují zde renomovaní režiséři.
Finnegans. Foto: archiv divadla
Viděl jsem zde adaptaci textu Jamese Joyce Finnegans. To jsou nesmyslné texty, často až skřeky, vypadá to jako v blázinci. Herci skandují text, má to charakter hudební skladby, tak jak bylo inzerováno. Režie se ujala Katarzyna Kalwat. Jedná se vlastně o takové nesmyslné oratorium až s dadaistickými prvky. Nahoře na scéně jsou plachty, kam kameraman promítá jednotlivé postavy, které se na chvíli stávají protagonisty. Po dvou hodinách již projekce začíná být stereotypní. Děj-neděj doprovází dvě disharmonické flétnisty, které představení ukončily, když se herci sborově překřikovali a blábolili. U publika to mělo velký úspěch, byla ovace ve stoje. Přes drobné výhrady jde o skvělou inscenaci, která je důstojným pokračováním tradice divadla.
Wykupki /Draní/. Foto: archiv divadla
V druhém wrocławském divadle Wrocławski Teatr Współczesny /Wrocławské současné divadlo/ se hrála poměrně neznámá hra Tadeusze Różewicze pod titulem Wykupki /Draní/ . Jde o podivnou hru, diváci mají trhat papíry, což kvůli mému zděšení plní, je to krajně znervózňující. Trhání má znázorňovat draní, což je asi nejadekvátnější překlad titulu. V době draní docházelo k tancům a zpěvům, na čemž představení je založeno, v podstatě nejde o nic více, nic méně, zpěvy a lidovou zábavu. Z tohoto hlediska je děj nesrozumitelný. Musím konstatovat, že svojí jednostranností mne představení dost dráždilo. Divadlo si udržuje dost náročný repertoár, ale tentokrát trochu šláplo vedle.
Książe niezłomny /Vytrvalý princ/. Foto: archiv divadla
Další moje kroky vedly do starobylého Krakova. Zde v renomovaném divadle Stary Teatr /Staré divadlo/ se hrál Książe niezłomny /Vytrvalý princ/. Šlo o verzi Juliusze Słowackého podle Calderona. Děj je jednoduchý, princ Ferdinand je v zajetí Maurů, kteří vládnou v Portugalsku a nakonec pro svoji morální sílu zemře. Dívám se na představení jako v Maďarsku nebo Německu, protože absolutně nerozumím textu. Nevím, čím to je. Text, pokud jsem střípky zaslechl je básnický, i tak dost nesrozumitelný. Pravděpodobně přebásněný text posunul Calderona z doby baroka do doby romantismu, čemuž by odpovídala i scénická interpretace. Scénicky je inscenace dost sugestivní. Z herců mi utkvěl v paměti hercký výkon Szymona Czacki. Vystoupili také dva legendární herci: Anna Polony a Edward Lubaszenko.
Tisíc a jedna noc. Šeherezáda 1979. Foto: archiv divadla
Na druhé krakovské scéně Teatr im. Juliusza Słowackiego /Divadlo Julia Słowackého/ se hrála hra autorů Marty Fertaczové a Wojciecha Farugy, Tisíc a jedna noc. Šeherezáda 1979. Režie se ujal Wojciech Faruga, jeden z nadaných mladých tvůrců. Moc pěknou scénu vytvořila Joanna Zemanek. Scéna ilustrovala pouštní krajinu v Iránu. Příběh je jednoduchý, slavná a emancipovaná Orianna Fallacci přijíždí do Iránu, aby zde udělala rozhovor s Chomejním, který po šachovi ovládl Irán a zavedl islamskou republiku, čili krok zpátky proti předcházející západní orientaci. Chomejní však nevyslechne Fallaci až do konce . Děj se otře o téma klasické Šeherezády. Představení jsem už viděl na Božské Komedii asi před rokem a půl. Dnes se mi to líbilo ještě více. Zajímavé a nosné téma, sugestivní divadelní zpracování se zasloužili o úspěch večera.
Zpožděná návštěva. Foto: archiv divadla
Na filiálce tohoto divadla, v tzv. Miniatuře, se hrála anglická hra Zpožděná návštěva Jordana Tannahilla, režie Iwona Kempa. Inscenace tematizuje homosexualitu a šikanu, která v ústí v tragédii. Herci neděkují, na stole zůstávají položené růže pro zemřelé.
Úroveň zhlédnutých představení svědčí o tom, polské divadlo navzdory nedemokratickému a zakazujícímu režimu si stále drží vysokou úroveň.
Komentáře k článku: Divadelní výlety Jana Grulicha (No. 10)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
