Divadelní noviny > Blogy Festivaly Reportáž Zahraničí

Divadelní výlety Jana Grulicha (No. 16)

Festival Divadelná Nitra se letos konal už po třicáté třetí. Měl podtitul Nový pohled. Místo tradičního konce zářijových dní se ale přesunul jeho termín na začátek června (7. – 12. 6. 2024). První tři představení se odehrála v Košicích, kam jsem bohužel nemohl přijet, jedno v průběhu další části festivalu v Bratislavě.

Motto Nový pohled lze tedy chápat jako nový termín konání akce a zároveň i jako charakteristiku nových prostor, kde se festival odehrával. Nehrálo se totiž na Malé scéně DAB /důvod mi není zcela jasný/, ale v tradičním kukátku Starého divadla Karola Spišáka. Tedy velká improvizace…

Do Nitry jsem dorazil v neděli 9. června a hned odpoledne navštívil představení bratislavského divadla Ludus, které se zaměřuje na mladé publikum. Na festivalu se prezentovalo dramatizací autobiografické prózy Dějiny násilí velmi populárního současného francouzského prozaika Édouarda Louise (nar. 1992). Pod názvem Histórie istého násilia román do divadelní podoby převedla dvojice Barbora Chovancová (absolventka režie na JAMU) a dramaturg Martin Kubran. Děj je prostý. Po štědrovečerní večeři potká hlavní hrdina Eddy v prázdných ulicích Paříže mladého muže arabského původu, kterého si pozve domů. Odehraje se mezi nimi sex, ale ráno Eddy zjistí, že jej Arab okradl, a řekne mu to. Arab podlehne latentní nenávisti, Eddyho znásilní, začne se k němu chovat násilěn a dokonce ho mučí. Když odejde, vydá se Eddy na policii, které vše oznámí. později to vyprávi i své sestře, která to zase oznámí svému manželovi. Poměrně statické vyprávění je v inscenaci přerušováno proměnami světla, které postrádá jakýkoli smysl. Představení končí fyzickým tancem polonahých mužů, kteří v působivé pohybové zkratce předvedou příběh násilí. Hlavními protagonisty /vypravěčem a sestrou/ jsou herci ostravského Divadla Petra Bezruče Marián Chalány a Alexandra Palatínusová, kteří jsou ovšem původem ze Slovenska. Bohužel mluvili poměrně potichu, často byli dokonce deformováni echem, takže jim nebylo moc rozumět. Někdy vůbec, což inscenaci dost poškodilo.

…

V pondělí 10. června odpoledne se na festivalu představila divadelní koprodukce Bratislavského bábkového (loutkového) divadla a královéhradeckého Draku. Inscenace Zbojník a Gašpárko /česky ji uvádí divadlo Drak pod názvem Kašpárek a zbojník/ čerpala z odlišnosti Čechů a Slováků. Slovenský Jura Jánošík byl patetický, básnivý, spojený s divokou přírodou, naproti tomu český Kašpárek ironický, věcný, městský. Jejich osudy se vzájmeně prolínaly, tvůrci si dělali legraci z národních stereotypů a jazykových rozdílů. Šlo o typickou loutkárnu, ve které tři herci byli Češi a tři Slováci. Režie byla také česko-slovenská – Jakub Vašíšek za českou stranu a Šimon Spišák za slovenskou. Na závěr jsme svědky dramatického rozchodu obou souborů, což parodicky symbolizovalo i rozpojení obou národů ze společného státu. Vedle integrálního zapojení všech herců je třeba ocenit půvabné loutky, jaké jsem již dlouho v loutkovém divadle nezažil. /Inscenace získala Cenu Divadelních novin za rok 2023 v oboru Loutkové a výtvarné divadlo – více zde, pozn. red./

…

Další den jsme na představení varšavského divadla Nowy Teatr Fóbie jeli až do Bratislavy, do Nové budovy SND. Šlo o projekt švédského vizuálního umělce Markuse Öhrna a polského multidisciplinárního umělce Karola Rudiszewského. Scénu i kostýmy vytvořili oba. Jednalo se o monumentální tříhodinové představení. V první, zdánlivě zprvu „nevinné“ části vystupují otec, matka, dcera, všichni v maskách a se zdeformovaným hlasem. Sledujeme jejich večeři. V centru scény – nad stolem – vidíme velký obraz zachycující varšavské Zámecké náměstí. Postavy se chovají víceméně obyčejně, jen dcera má u sebe imaginárního psa bez nohou. Náhle v růžových kuklách vpadnou do jejich bytu „buzerantští bojovníci”. Postavy mučí a zkoušejí z dějin umění. Ukazují jim portréty polských umělců, kteří patřili do LBGT+ kominuty, a chtějí vědět, zda je znají. Po krátké pauze vyplněné hudbou Karola Szymanowského následuje mnohem drsnější část. Vejde podnikatel, kterého polonazí bojovníci mučí a znásilňují. Je to až naturalisticky nechutné. Po přestávce přichází třetí, ještě razantnější část. V centru dění je žena, kterou bojovníci rozčtvrtí. Inscenaci jsem si nazval gay horrorem. Homosexuální jedinci vzali svět do svých rukou a netečnou heterosexuální společnost zmasakrovali. Tedy tentokrát homosexuálové nevystupují jako oběti, ale jako agresoři.

…

V závěrečný den festivalu přijelo bratislavské SND naopak do Nitry, a to s inscenací Sme v pohode (Jsme v pohodě). Hru (v angličtině The New Century, světovou premiéru měl text sestávající ze čtyř krátkých her /short plays/ 20. března 2008 v newyorském Mitzi E. Newhouse Theater v Licoln Centre v režii Nicholas Martina /více zde, zde, resp. zde/, pozn. red.) napsal americký dramatik Paul Rudnick, režii měla Daniela Špinar, hráli Zuzana Fialová, Ľuboš Kostelný, Gabriela Dzurdíková a studenti VŠMU. Šlo o několik po sobě jdoucích stand up výstupů, po nichž následovala kolektivní scéna v porodnici. Téma inscenace – sexuální jinakost. Matka má tři děti, každé z nich je „postižené“ jinou sexuální orientací: lesba, trans a gay. Sledujeme stand up výstup gay aktivisty, Pana Charlese (Ľuboš Kostelný), poslední stand up je mladé matky, která vychová svého syna jako malého Pana Charlese a tak trochu i jako Batmana. Vše je podané s obrovskou ironií a nadsázkou. Evidentně jde o životní trauma Daniely Špinar, která si na základě vlastní zkušenosti udělala z této tematiky umělecký program a není schopná se ve svých posledních inscenacích od ní odpoutat.

Letošní festivalová představení byla sice formami přivezených produkcí bohatější než loni, kdy převažovala dokumentární divadla, ale tematicky byla snad až příliš jednustranná, zaměřená na LGBT+ komunity. Pestrosti současného divadla to neodpovídá a festivalu převažující orientace na menšiny jakéhokoli směru myslím si škodí. Doufám, že v příštím roce, ať se bude festival konat kdykoli, zůstane pokud možno jeho program v Nitře a vrátí se do DAB a Štúdia.

Ludus, Bratislava, Slovensko – Édouard Louis: História istého násilia. Překlad do slovenštiny Andrea Černáková, dramatizace Barbora Chovancová, Martin Kubran, režie Barbora Chovancová, dramaturgie Martin Kubran, výprava Anna Chrtková, light design Michaela Beniač, hudba a zvukový design Daniel Šimek, výtvarná spolupráce Daniela Mesárošová, pohybová spolupráce Daniel Raček, technická spolupráce Eduard Mikuš, Michaela Beniač. Hrají Tadeáš Bolo, Marián Chalány, Alexandra Palatínusová, Jakub Švec. Premiéra 13. září 2023, A4 – priestor súčasnej kultúry, Bratislava, Slovensko. Psáno z uvedení na festivalu Divadelná Nitra 9. června 2024 ve Starém divadle K. Spišáka v Nitře.

Bratislavské bábkové divadlo, Bratislava, Slovensko / Divadlo Drak, Hradec Králové – Peter Galdík a Tomáš Jarkovský: Zapísaný spolok slovenských a českých bábkarov uvádza: Zbojník a Gašparko. Text, dramaturgie: Tomáš Jarkovský, Peter Galdík, použité básně: Orol vták (Janko Kráľ), Smrť Jánošíkova (Ján Botto), Kráľohoľská, Mor ho! (Samo Chalupka), režie: Šimon Spišák, Jakub Vašíček, scéna, návrh loutek: Karel Czech, loutky: Jiří Bareš, Roman Marek, Vladimír Sosna, Štěpán Uherka, kostýmy: Tereza Vašíčková, hudba: Daniel Čámský, vyrobily dílny Divadla Drak: Roman Beran, Michaela Kudelková, Hana Kopová, Štěpán Uherka, Tereza Vašíčková. Hrají: Frederika Kašiarová, Peter Pavlík/Ľuboš Janák j.h., Ľubomír Piktor, Šimon Dohnálek j.h., Milan Hajn j.h., Pavla Lustyková j.h.. Zvuk: Dominik Novák, Viktor Őri, světla: Jakub Ťapucha, Juraj Čech, javištní technici: Ľuboš Hodás, Marek Duchoň, Dominik Prok, Boris Javorský, inspice: Ivana Golianová. Slovenská (světová) premiéra 13. ledna 2023 v Bratislavském bábkovém divadle. Psáno z uvedení na festivalu Divadelná Nitra 10. června 2024 ve Starém divadle K. Spišáka v Nitře.

Nowy Teatr, Varšava, Polsko – Markus Öhrn, Karol Radziszewski: Fobia. Koncepce: Markus Öhrn, Karol Radziszewski, scénář: Markus Öhrn, Karol Radziszewski, režie: Markus Öhrn, asistentky režie: Anna Lewandowska, Angelika Mizińska, výprava: Markus Öhrn, Karol Radziszewski, spolupráce na výpravě: Saskia Hellmann, obrazy: Karol Radziszewski, hudba: Michał Pepol, Bartek Wąsik, masky: Makode Linde. Hrají: Wojciech Kalarus, Ewelina Pankowska, Piotr Polak, Magdalena Popławska, Jan Sobolewski. Producentky: Anna Skała, Angelika Mizińska. Premiéra 7. listopadu 2023 na Velké scéně Nowého teatru ve Varšavě. Psáno z uvedení na festivalu Divadelná Nitra 11. června 2024 ve Štúdiu Nové budovy SND v Bratislavě.

Slovenské národné divadlo, Bratislava, Slovensko – Paul Rudnick: Sme v pohode. Překlad do slovenštiny Mário Drgoňa, režie Daniela Špinar, dramaturgie Marta Ljubková, Darina Abrahámová, výprava Linda Boráros, výběrhudby Daniela Špinar, light design Karel Šimek. Hrají – Helene: Zuzana Fialová,Mr. Charles: Ľuboš Kostelný,Barbara Ellen: Gabriela Dzuríková, Daniel Nadler/Shane: Lukáš Herc (posluchač VŠMU), Joan: Anna Magdaléna Hroboňová (posluchač VŠMU). Premiéra 27. ledna 2024 ve Štúdiu SND, Bratislava. Psáno z uvedení na festivalu Divadelná Nitra 12. června 2024 v Starém divadle K. Spišáka v Nitře.