Divadelní noviny > Názory – Glosy
Divadelníci rokují
Názory na současnou situaci ve společnosti a v divadle v podmínkách pandemie COVIDu-19 jsou sociální sítě přeplněné. Než se toto číslo Divadelek dostane z tiskárny ke čtenářům, přibydou další informace, polemiky, budou se možná měnit nařízená pravidla. Přesto poukažme alespoň na to nejpodstatnější, co se dalo k datu uzávěrky zachytit.
Divadla a různé divadelní organizace se radí, co dělat, a zjišťují, že v dobrých časech se neřešilo mnohé, co nyní chybí. O dvoudenním setkání neziskových organizací s partnery 16. až 17. září referujeme na straně 13. Veronika Štefanová pozvala 23. září do pořadu Akcent na rozhlasové stanici Vltava zástupce nezávislé scény – 1. místopředsedkyni Asociace nezávislých divadel Lenku Havlíkovou, uměleckého šéfa Divadla Continuo a ředitele Švestkového Dvora v Malovicích Pavla Štourače a ředitelku nezávislého slovinského divadla Glej Ingu Remetu z Lublaně, záznam je k dispozici na stránkách rozhlasu.
V brněnském Centru experimentálního divadla se neuzavřeli jen do interních divadelních problémů, naopak v pátek 18. září uspořádali čtyři streamované panelové diskuse s diváky „k (post)pandemické situaci“, souhrnně nazvané Vykolejit, na nichž se pokusili s pomocí výtečně vybraných hostů definovat základní věci současného života, v nichž často tápeme, a odborně s nadhledem a bez emocí je vyložit. Považuji to za přirozené pokračování časopisu CEDIT, o němž jsem na tomto místě shodou okolností referoval minule, jen jinými prostředky. Zhruba pět hodin zvláštní talk show ovšem nepřišlo nijak dlouhých. Začalo se tématem Na okraj – fenomén vyloučení nejen v době pandemie, redaktorka Lea Surovcová hovořila s gerontoložkou Ivou Holmerovou, členkou Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Editou Stejskalovou a aktivistkou v oblasti lidských práv Annou Šabatovou o způsobu, jakým zvládáme či nezvládáme sociální tlaky. Blok nazvaný Budoucnost environmentu? potvrdil návaznost debaty na „zelená“ témata probíraná v CEDITu, jenže momentálně čelíme větším hrozbám. I v Brně se musela probrat v bloku Kultura: její plánování a podpora konkrétní situace divadel a kultury ve společnosti ochromené pandemií, expertka na kulturní politiku Olga Škochová Bláhová hovořila se zástupcem Ministerstva kultury Jakubem Bakule, náměstkem brněnské primátorky Tomášem Koláčným a ředitelem CEDu Miroslavem Oščatkou. Padaly podstatné informace, které ovšem v různé podobě a s různou mírou důvěry či nedůvěry ve věci příští zaznívají na každém současném jednání o řízení a dotování kultury (podrobněji to probírám na straně 13). Pro mě rozhodně nejzajímavější a vlastně i nejpotřebnější byl poslední blok Krize. Která?, který místo Mileny Bartlové velmi dobře moderoval sociolog Petr Kubala a sám přispěl do filozofické interpretace naší doby spolu s filozofem a politologem Pavlem Baršou, ekologickou ekonomkou Naďou Johanisovou a sociologem médií Jakubem Mackem. Původně byl pozván i politik Vladimír Špidla, ale myslím bylo dobře zůstat u otevřené obecné debaty nad aspekty naší doby, o které se běžně vedou s odpuštěním hloupé hrubé diskuse na sociálních sítích, kdežto tady byly zasazeny do historických, sociologických a filozofických kontextů. Z nich přirozeně vyplynulo, že to, co se nyní u nás děje, není zas až tak extrémně výjimečné, jen jsme si odvykli řešit své životy v nejistotě a myslíme si, že nemůže být jinak než dobře.
O dva dny dřív, 16. září, uspořádali ve Štúdiu 12 v Bratislavě opět streamovanou diskusi vyvolanou právě pocitem ohrožení samotné existence divadla. Nazvali ji Umenie prekonať krízu a rozhodli se téma probrat na bázi slovensko-české. Moderátorka Katarína Figula, výkonná ředitelka festivalu Bratislava v pohybe, nejprve požádala o obecnější vstup do situace Tomáše Sedláčka, hlavního makroekonomického stratéga ČSOB, který začal vskutku zeširoka tím, že všechno virtuální, i umění, je jen šalba a klam a všechno, co dnes prožíváme a kam směřujeme, se odehrává ve zprostředkovaných rovinách. A zůstává vůči krizi optimistou. Tento optimismus nesdílely další příspěvky, nicméně ředitel Inštitútu kultúrnej politiky na Ministerstve kultúry Slovenskej republiky Matúš Bieščad informoval o reálné situaci i sympatické snaze podřídit kulturní politiku racionálním zdůvodněným postupům vycházejícím z věcných údajů. Yvona Kreuzmannová hovořila o mezinárodních vazbách kultury a ředitel Činoherního klubu se vrátil k pokusu transformovat příspěvkové organizace a konstatoval, že po roce 2000 skončily tendence k liberální občanské společnosti, které jsme se už zásadně vzdálili – dnes už kultuře opět vládnou příspěvkové organizace a jiné nakládání s penězi, než které občanská společnost předpokládala. V kostce. Situaci na Slovensku pak doslovila producentka Zora Jaurová. Podrobnosti najdete ve zveřejněné nahrávce.
Dúfajme, že se nám podarí prežiť! symbolicky pronesla Katarína Figula.
Komentáře k článku: Divadelníci rokují
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
