Divadlo 1918–2018
Světová premiéra Prokofjevova baletu Romeo a Julie
Nejhranější balet 19. století – Labutí jezero – už nese český otisk. Choreografem moskevské světové premiéry byl pražský rodák Václav Reisinger. Ještě výrazněji se tuzemský balet zapsal do rodokmenu nejhranějšího baletního díla 20. století – Prokofjevova Romea a Julie – světovou premiérou 30. prosince 1938 v brněnském Divadle Na hradbách v choreografii Iva Váni Psoty.
Plesová scéna z prvního uvedení Prokofjevova baletu Romeo a Julie v Brně 1938 FOTO ARCHIV
Skladatel původně jednal o uvedení premiéry s Kirovovým divadlem v Leningradě. To však z dohody vycouvalo podobně jako Velké divadlo v Moskvě nebo Leningradské choreografické učiliště. Premiérový trumf tak dostalo Brno. Impuls vzešel pravděpodobně přímo od choreografa a šéfa brněnského baletního souboru Iva Váni Psoty, se skladatelem se zřejmě seznámil při působení v Ballet Russe de Monte Carlo. Další verze hovoří o možné domluvě dirigenta Quida Arnoldiho s Prokofjevem a konečně některé prameny hovoří jako o možných zprostředkovatelích o Bohuslavu Martinů nebo o brněnském řediteli Václavu Jiřikovském.
Dodnes se vedou debaty o podobě premiéry. Hlas první se přiklání k uvedení téměř celého díla v tehdejší fázi dokončenosti (Prokofjev přistoupil ke konečné revizi až před leningradskou premiérou v roce 1940, kdy posílil instrumentaci a přikomponoval pár čísel). Druhý hlas hovoří o inscenaci, která vycházela pouze ze dvou tehdy známých suit z baletu. Dostupné materiály i vzpomínky pamětníků (například představitelky Julie Zory Šemberové nebo Černouška Jiřiny Šlezingrové) dokládají jako pravděpodobnější první verzi. Cennou indicii poskytuje premiérový leták, který informoval o začátku představení v 19:30 a konci před 22:00. A to je časový rozměr odpovídající celému tehdejšímu dílu. Naproti tomu první a druhá suita trvají dohromady sotva hodinu čistého času!
Zvláštností premiérové inscenace byly některé dnes běžně neuváděné postavy. Šlo především o Chorus a dva Anděly, kteří procházeli baletem. Z dnešního pohledu bylo neobvyklé i to, že Julie tančila bez špičkových střevíců.
Kritika chválila Psotovu choreografii, taneční výkony i kvalitu hudebního nastudování. Soudy o Prokofjevově skladbě byly rozporuplné. V Moravské orlici nešetřili chválou: (…) řekněme rovnou, že to bylo jedno z nejlepších moderních scénických děl hudebních, jež jsme v posledních letech v Brně slyšeli. Mnohem střízlivější byl muzikolog Gracian Černušák v Lidových novinách, a recenzent Brněnské Svobody dokonce lakonicky shrnul: O tomto baletu (…) nelze říci upřímně nic jiného, než že je zajímavý, ale celkem nudný.
„Nudný“ balet uvedli 11. ledna 1940 v Leningradě v choreografii Leonida Lavrovského. U nás je oblíbenou stálicí baletních scén, k dnešnímu dni bylo uvedeno 32 inscenací!
Komentáře k článku: Divadlo 1918–2018
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
