Divadlo 1918–2018
České divadlo se přirozeně prolíná s českou historií. Ne vždy v dobrém. Ale zaslouží si připomenout inscenace, která spolutvořila dějiny a pomohla českou společnost nasměrovat od normalizace k demokracii. Dnes se o tu orientaci bojuje, i proto je potřebné ohlédnout se na samý počátek.
Normalizaci po nějakých deseti letech začaly nahlodávat různé umělecké projekty, i divadelní. Zvláště projekty tzv. studiových divadel, dnes bychom řekli alternativní. Režim nevěděl, co s nimi, nebyly vůči němu otevřeně nepřátelské, zprvu spíš přinášely jiné pohledy na současné dění. A vymýšlely se často společně: poprvé v roce 1984 Divadlo na provázku, Ha-Divadlo, Studio Ypsilon a Divadlo na okraji realizovaly projekt Cesty (křižovatky – jízdní řády – setkání), podruhé v letech 1986 a 1987 projekt Sabina na téma kolaborace a udavačství (tři inscenace Divadla na provázku, Ha-Divadla a divadla DRAK z Hradce Králové, pražské provedení všech v Juniorklubu Na Chmelnici v únoru 1988).
Poslední třetí projekt, scénický časopis Rozrazil I/’88 O demokracii Divadla na provázku a Ha-Divadla, už byl protirežimním vystoupením vázaným na 70. výročí vzniku republiky. Autorsky přispěli disidenti, především Václav Havel v dramatické rekonstrukci událostí 28. října 1918 nazvané Zítra to spustíme. Reprízování Rozrazilu bylo zakázáno, zákaz se podařilo zrušit až v lednu 1989, vlastně v době tzv. Palachova týdne, mimo jiné přičiněním Svazu českých dramatických umělců. Shodou okolností se Rozrazil hrál opět v Juniorklubu Na Chmelnici 17. a 18. listopadu 1989, na prvním večerním představení už jeden ze studentů informoval o událostech na Národní třídě, druhý den obě divadla jako první vyhlásila stávku a na jevišti se místo hraní začalo diskutovat.
Komentáře k článku: Divadlo 1918–2018
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
