Divadlo 1918–2018
Divadelní zákon 1948 Za počátek právní regulace profesionálního divadla lze považovat tzv. Bachův divadelní řád – nařízení č. 454 ř. z. z 25. listopadu 1850. Jeho základní myšlenky převzala právní úprava první republiky: určovala způsobilost divadelních budov, vydávala koncesní povolení osobě způsobilé provozovat profesionální soubor a uplatňovala lokální cenzuru každého představení místní policií. Stručně řečeno.
Herecké odbory však od počátku 20. století požadovaly přijmout divadelní zákon, který by jim garantoval také podmínky tvůrčí, společenské a ekonomické. Před a po první světové válce došlo k pokusům navrhnout osnovu takového zákona. Za druhé světové války se levicoví a prokomunističtí divadelníci inspirovali v sovětském státním zřizování divadla, opřeném o místní sověty – tedy o strukturu politické moci. K takovému řešení nakročily vyhlášky ministra školství a osvěty Zdeňka Nejedlého z července 1945: zrušily systém koncesí a cenzury, tedy soukromé divadelní podnikání (a tím postupně i divadelní kočování), a zavedly zřizování divadla politickými nebo spolkovými orgány.
Tlak na přijetí divadelního zákona v sovětských intencích zesílil po drtivém vítězství komunistů ve volbách 1946. Dlouhé měsíce se vedl ideologický a právní spor o podobu divadelního zákona mezi zastánci liberální organizace divadla a propagátory státního zřizování divadel. Komunisté získávali převahu, protože slibovali konec divadelnické bídy a zaručenou existenci ve zřizovaných „kamenných“ divadlech, jejichž síť měla hustě pokrýt celé území republiky.
Konec jednáním učinil únorový puč 1948 – jednu z komunistických verzí zákona schválil parlament 20. března 1948 jako vůbec první zákon poúnorového totalitního režimu! Jeho text vyšel nejen ve sbírce zákonů, ale byl vydán také jako pamětní tisk, tak si ho tehdy považovali.
První divadelní zákon taxativně vymezil druhy a žánry profesionálního divadla (naráželi na to ještě zakladatelé Divadla Na zábradlí a Semaforu na konci padesátých let) a stanovil způsob ideologického řízení a formu financování divadel jako státních ideologických institucí, které spadaly do kompetence ministerstva vnitra, krajských, městských a místních národních výborů.
Na společenské změny reagoval divadelní zákon č. 55/1957 Sb. a poté ještě divadelní zákon č. 33 České národní rady ze dne 31. 3. 1978, který v prvním paragrafu vymezil poslání divadelní činnosti: přispívat v duchu kulturní politiky Komunistické strany Československa ke zvyšování ideové, morální a estetické úrovně lidu, k utváření harmonické osobnosti socialistického člověka a k rozvoji jeho tvůrčích sil.
Polistopadová dekonstrukce totalitní divadelní legislativy byla komplikovaná, trvala pět let a zahrnovala několik vyhlášek a zákonů. Tím posledním byl zákon č. 237 z 27. 9. 1995 o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných.
Komentáře k článku: Divadlo 1918–2018
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
