Divadlo 1918–2018
V + W od Caesara ke druhému odboji Revue Caesar (prem. 8. března 1932) byla v Osvobozeném divadle v režii Jindřicha Honzla první politickou hrou Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Všeobecně známý příběh o Caesarově zavraždění v Římě roku 44 před Kristem autorům posloužil k ostré satiře nástupu fašistické diktatury Benita Mussoliniho. Zakrátko však mechanismus intrik, korupce a chladné vůle po moci zničí i výmarskou republiku považovanou za pevný základ evropské demokracie. Mentalita manipulovatelného davu postupně zachvátí Evropu i Masarykovo Československo.
Titulní strana časopisu Rozkvět 1928 FOTO ARCHIV
V závěru revue stáli oba klauni v soudobých šatech před nástěnnou mapou Evropy (namaloval ji Adolf Hoffmeister) a komentovali aktuální události. Todleto teda / běda přeběda / todleto teda / takhle vypadá, zpívali. Doboví anonymové kanalizovali své emoce stejně, jako si dnes „občané“ ukájejí svou deprivaci na sociálních sítích – podobnost těch výlevů není náhodná. V + W anonymy tiskli (bez korektur, samozřejmě) ve svém časopise posměšně nazvaném Lokální patriot a sotva kdo zpočátku věřil, že si tu legraci nepíšou sami:
Blbí šaškové, poslouchal jsem kousek vašeho nechutného žvanění v rádiu, jímž chcete veřejnosti vsugerovati něco jiného než co je skutečností. Jste idioti a nikoli umělci – tak vás veřejnost dnes posuzuje. Jste špatní šantánoví komici a poněvadž vaše „umění“ jest u konce, dali jste se do služeb levičácké svinině. Vy společenští vagabundi jste jistě povolaní kázat o politické morálce. Přednášet o umění, když to nešlo s vědou. Německo se odvšivilo a zabilo dvě mouchy jednou ranou, protože zaprašivilo současně nás tou emigrací. Že vypráskalo tu židovskou čeládku, k níž patří i ten Einstein se svou relativitou – vědělo proč. Německá inteligence jistě půjde si pro rozum do naší socanské republiky a naše inteligence bude se jistě poučovat z politické „duchaplné satiry“ nějakých přiblblých šašků. Jedno jste docílili, že jste se vyřadili navždy.
Velevážený pane stoprocentní blbče… Velice se tomu divím, jak mohlo potkat naši republiku takové neštěstí, že se jim zrodila taková nestvůra, která dovede otravovat a sesměšňovat český jazyk, a divím se taky naší cenzúře, která dovolí vaše blbosti k tomu ještě rozhlasem vysílati, neb za ty vaše blboviny byste zasloužili 25 tam na to vaši zad… každý den aspoň jednou aby vám konečně přešla chuť otravovat, upozorňuji vás jak nepřestanete dostanete na tu vaši vyžranou držšťku, která vám narůstala z peněz těch blbců, kteří vám zaplatili při poslechu vašich blbovin, neb skutečně je člověku špatně poslouchal-li o blechách, švábech a o kloboukách, to nedovede ani ten největší blbec na zeměkouli, nevím jak může trpěti vláda něco podobného co si o nás myslí cizina jaký jest to národ, který trpí takové lidi. Ovšem, vy si myslíte, že se to všem líbylo, však dočkáte se toho, jak se o vás vyjádříme až nebudete pod ochranou marksistů a komunistů, jistě se toho dočkáte a ty vaše miliony hezky vrátíte na účelnou věc. Odměna vás jistě za to drzáctví nemine, pozorujeme vás, spomenete si také jednou jak se má člověk chovat ve spořádaném státě, nepotřebujeme židy jako jste vy, dočkáte se téhož osudu jako židé v německu, budete nuceni také pracovat, aby jste se mohli najíst doba je blíská, myslíte že v československu jste uchráněni, radím vám utečte hned, dokud máte ty nakradené miliony, doufám že si to přečtete a pochlubíte se svým věrným přátelům nejlépe, když to uveřejníte v Českém slově a Rudém právu. Neustanu, dokud nedostanete nařezáno, plaťte si ochránce je nás více, kteří vás pořádně strestají. Nashledanou v Palestíně.
Libor Vodička
Cyklus připravujeme ve spolupráci s divadelním oddělením Národního muzea.
Komentáře k článku: Divadlo 1918–2018
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
