Divadlo 1918–2018
Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!
Šibeniční písně FOTO KAREL SLACH
Napsal Jiří Mahen v knížce šesti filmových libret Husa na provázku, které vydal v nakladatelství Ot. Štorch-Marien v roce 1925. Studenty JAMU v polovině šedesátých let s knihou seznámil jejich učitel Bořivoj Srba, a vůbec s meziválečnou avantgardou, kterou v té době objevoval jako historik. Od něho se také dozvěděli o divadle D34, o jeho vnitřním řádu a, dnes bychom řekli, produkčních postupech. Od něho slyšeli, že E. F. Burian nepotřeboval k inscenaci pevný text ani jeviště. Studenti jistě vnímali podněty tuzemských malých scén, Semafor byl v té době na vrcholu slávy, ale byla tu řada jiných malých divadel. Jistě se inspirovali ve světě u Petera Brooka, Jerzyho Grotowského a dalších. Jistě na ně působil krátký závan společenského uvolnění. Vše je vedlo k touze tvořit divadlo jinak než v zavedeném provozu kamenného divadla, v zavedené dramaturgii, v zavedených produkčních postupech. Tak vzniklo zprvu amatérské Divadlo Husa na provázku, jehož uměleckým vedoucím se nejprve stal Bořivoj Srba a posléze tři hlavní zakladatelské osobnosti, mladí režiséři Petr Scherhaufer, Zdeněk Pospíšil a Eva Tálská. Dějiny „Provázku“ není třeba připomínat, jsou myslím notoricky známé a pro zájemce zpracované do detailu. Ale náš cyklus výjimečných událostí se nemohl vyhnout zrodu divadla, které ovlivnilo nejen domácí, ale i mezinárodní dění, a to nejen úzce divadelní. Na „Provázku“ se zkrátka psaly dějiny, jak jsme konstatovali na samém počátku cyklu.
Připomeňme, že skupina poprvé vystoupila v Procházkově síni Domu umění ve třech večerech 15. až 18. března 1968. Tedy přesně před padesáti lety. Každý ze zakládajících režisérů uvedl jednu inscenaci: Zdeněk Pospíšil montáž podle Milana Uhdeho Panta Rei aneb Dějiny národu českého v kostce, Eva Tálská Morgensternovy Šibeniční písně a Peter Scherhaufer adaptaci Balzaca Umění platiti své dluhy a uspokojovati věřitele, aniž by bylo třeba vyjmouti jediný haléř z vlastní kapsy. Ke skupině se přidávali hudebníci, literáti, výtvarníci, další absolventi herectví JAMU, záhy přišel Bolek Polívka s inscenací Příběhy z rodných hor (1971, později jako Strašidýlka) a také teatrolog a historik umění Petr Oslzlý. Dvorním fotografem se stal nedávno zemřelý Jef Kratochvil, ovšem atmosféru prvního vystoupení nasnímal Karel Slach.
Komentáře k článku: Divadlo 1918–2018
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
