DIVADLO 23/Plzeň 2015 (No. 2)
Druhý den Mezinárodního festivalu DIVADLO nabídl mimo jiné Mrtvé duše v režii Hany Burešové a čtyřhodinovou (A)pollonii v režii Krzystofa Warlikowského.
///
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Mrtvé duše (r. Hana Burešová, Městské divadlo Brno)
Michal Isteník je hlavní devízou Mrtvých duší FOTO ARCHIV DIVADLA
Výtečně obsazený Michal Isteník je největší devizou dramatizace Gogolových Mrtvých duší, jež pochází z dílny dvojice Hana Burešová a Štěpán Otčenášek. Městské divadlo Brno a jeho estetika je z inscenace samozřejmě poznat, ale převážně v dobrém smyslu. Pitvorně groteskní drastično ke Gogolovi organicky patří. Střet systematicky pilného podvodníka Čičikova a všech těch směšných postaviček ruské vesnice vychází velmi dobře. Je zřejmé, že režisérka Hana Burešová se tu cití ve svém živlu, navíc v Michalu Isteníkovi objevila velmi tvárného herce, pro tento úkol jako stvořeného.
///
Krzysztof Warlikowski, Jacek Poniedziałek, Piotr Gruszczyński: (A)pollonia (r. Krzysztof Warlikowski, Nowy teatr, Varšava, Polsko)
(A)pollonia – doklad toho, jak je v polském národě 2. světová válka stále nestráveným zážitkem FOTO STEFAN OKOLOWICZ
(A)pollonia Krzysztofa Warlikowského je obří fragmentární freskou, která si bere opravdu velké sousto. Přes občasné obavy, zejména v první polovině, aby se jím nezadávila, se však inscenaci Noweho teatru z Varšavy obdivuhodně daří své poselství zřetelně a nezaměnitelně artikulovat. Jistě, ne všechno vyjde, některé plochy by slušelo silně krátit, ale celkově, i přes extrémní délku na hranici únosnosti, tato koláž z antických textů, fragmentů z Laskavých bohyní Jonathana Littella, pamětí Marka Edelmanna Láska v ghettu a dalších zdrojů nakonec dosahuje velkého efektu. Palčivou vyprázdněnost dnešního světa, pramenící ze ztráty a opuštění morálních imperativů, zachycuje v měřítku bezmála jedna ku jedné. A jako kontaktní otisk. Zatímco prvá půle trochu trpí nadměrnou těkavostí, druhá polovina působí přesvědčivěji důslednějším fokusem na svůj rozklenutý tematický oblouk: zločiny holocaustu – vědomí viny – vůle k oběti. Otřesný doklad toho, jak je v polském národě 2. světová válka stále nestráveným zážitkem.
///
Předchozí díl denního zpravodajství z festivalu DIVADLO:
Komentáře k článku: DIVADLO 23/Plzeň 2015 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
